Náš příběh

Příběh nemohu začít jinak, než od úplného začátku, protože to vše, co jsme si s manželem prožili, se podepsalo i na příchodu našeho Vašíka na svět.

Vašík je opravdu vymodlené miminko. S manželem jsme na něho čekali dlouhých 5 let. Bohužel se nejednalo o pouhé čekání, než se konečně zadařilo, ale bylo to hlavně pět let plných bolestí a ztrát. Za těch 5 let jsem celkem 8× potratila…Vždy se scénář prakticky opakoval a ta ztráta, která přišla, probíhala velice podobně. Pozitivní test, bijící srdíčko, krvácení a v 8. týdnu těhotenství následoval konec. Cesta do nemocnice, objednání a čekání na revizi. Aby toho nebylo málo, tak z těch 8 potratů jsem prodělala 3 mimoděložní těhotenství. Ano, tři.. Jednou se plod uhnízdil v pravém vejcovodu, o který jsem bohužel přišla. Za 3 měsíce se opět zadařilo a já byla opět mimoděložně těhotná, což jsem nevěděla. Zjistila jsem to až poté, co mě odvážela rychlá záchranná služba s šílenými bolestmi. Plod se usadil na 0,5 cm toho odebraného vejcovodu, který se tam údajně ponechává. Tentokrát to nebylo pouze o operaci, ale také o krvácení do břicha, kdy jsem kvůli ztrátě 0,5 l krve musela dostat svou první transfuzi. O rok později jsem opět otěhotněla. Jeden plod se uhnízdil klasicky v děloze, mysleli jsme si, že je konečně vše v pořádku, protože jsem zmíněný prokletý 8. týden překonala, jenže opak byl pravdou. Jednoho dne se ozvaly bolesti, které jsem si pamatovala z dob, kdy jsem prodělala druhé mimoděložní těhotenství. Jeli jsme ihned do nemocnice, kde mi na ultrazvuku ukázali plod s bijícím srdíčkem a lékaři mi řekli, že takové bolesti k těhotenství patří, že se roztahuje děloha a že je to normální, ale já se bránila, popisovala jsem svůj zážitek před rokem a snažila se jim vysvětlit, že tohle v pořádku není. Nechali si mě v nemocnici tedy přes noc na pozorování. Ráno jsem byla propuštěna se slovy, ať si konečně začnu těhotenství užívat. A tak moje užívání trvalo pouhé dva dny. Poté jsem dostala tak veliké bolesti, že když přijela záchranná služba, která mě odváděla do sanitky, tak jsem omdlela na schodech a pak už si toho moc nepamatuji, probudila jsem se na jednotce intenzivní péče, kde mi bylo sděleno, že v děloze nebyl jen jeden plod, ale dva. Ten první byl klasicky v děloze, ten druhý se uhnízdil v děložním rohu, kde rostl, až mi nakonec roztrhal dělohu. Kvůli ztrátě 2,5 l krve a sešití dělohy, mi musel být odebrán i ten plod, který rostl na správném místě. Z nemocnice jsem odcházela s papírem v ruce, kde byla jména všech psychologů v Liberci, prý se mám raději k někomu objednat a s neskutečnou bolestí v srdci. To, že může být žena mimoděložně těhotná jsem věděla, ale že se to mě stane dokonce 3× nechápali ani lékaři.