Helenčin příběh

Se sestrou Helenkou jsme vyrůstaly v láskyplném rodinném prostředí plném péče a porozumění. Rodiče se snažili Helenku vždy povzbudit, inspirovat a naučit ji co nejvíce. Moje sestra byla vždy velmi šikovná a ctižádostivá. Vychodila 8 tříd pomocné školy.

Maminka nám zemřela brzy, v 60 letech. Slíbila jsem ji, že se jednou o Helenku postarám, protože sestra byla vždy velmi společenská a komunikativní.

Náš tatínek se staral o Helenku ještě s mojí pomocí 25 let. Já jsem byla v té době již vdaná a měla 2 děti. Vedl řadu let SPMP (Společnost pro pomoc mentálně postižených), psal informační zpravodaj a pořádal pro rodiče s dětmi řadu rehabilitačních pobytů aj. Pomáhala jsem mu mimo jiné i jako programová vedoucí. Tatínek zemřel před 5 lety ve svých 85 letech. V té době byl už i můj manžel vážně nemocen, a za 2 roky také umřel. Zůstala jsem na péči o 3 roky mladší sestru Helenku sama. Sestra se od té doby hodně změnila. Poznamenala ji hlavně smrt otce, na kterého byla velmi citově fixovaná. 

O nemoci

U Helenky se objevily změny na mozku, které se projevily demencí. 
Zhoršil se jí i značně zrak – trpí praktickou slepotou. I pohybový aparát se zhoršil, v pravém koleni má artrózu 3. stupně, a kvůli silnému odvápnění dolních končetin, trpěla četnými zlomeninami. Sestra tak zůstala na invalidním vozíku.

Na co konkrétně budou peníze ze sbírky použity?

Celodenní péče o Helenku není jednoduchá. Snažím se sestru během dne doma alespoň trochu aktivizovat chůzí po bytě v chodítku a cvičení. V nedávné době nám bylo doporučeno nové neurosenzorické centrum v Ostravě, kde začali poskytovat koherentní rehabilitaci. Tato rehabilitace by tak obsáhla všechny problémy, které Helenku trápí. Rozhodla jsem se proto, požádat vás o pomoc touto formou.

Peníze ze sbírky bychom proto rádi použili právě na měsíční koherentní rehabilitaci v neurosenzorickém centru Verheul v Ostravě.

Děkujeme za vaši pomoc, která nám pomůže v ozdravení Helenky a navrácení radosti do života.