Paní Marie objevila hospic Bárka náhodou. Její manžel byl převeden na paliativní péči a cítila se bezradná.
„Při poslední návštěvě v nemocnici jsem zahlédla letáček Hospice Bárka, který nabízel pomoc těm, kteří se starají doma o nevyléčitelně nemocné“. Říká paní Marie, která se poté rozhodla hospic oslovit. Již po první návštěvě zjistila, že zde někoho její starosti zajímají. Jak říká, cítila velkou laskavost, vstřícnost, pochopení, jistotu a její strach byl o něco menší.
O manžela se paní Marie starala sama. Byly dny, kdy musela do práce a nechala ho doma samotného. Po celou dobu žila v obavách, jak to doma sám zvládne. V noci ze strachu nespala a přes den byla unavená.
„Klid a sílu jsem našla až ve chvíli, kdy k nám začala docházet Bárka, a já se dozvěděla, že můžu 24 hodin denně zavolat někomu, kdo pomůže radou, nebo osobní návštěvou“ vysvětluje paní Marie a dodává, že lituje, že se o službách Bárky dozvěděla tak pozdě a mohla je využít až v několika posledních dnech manželova života.
„Je málo lidí, kteří svou laskavostí, nezištností a profesionalitou pomáhají tam, kde je to třeba.“
