IKEM – Institut Klinické a Experimentální Medicíny

IKEM je největší česká zdravotnická výzkumná a klinická základna, přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví, která byla založena již v roce 1971.Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) tvoří 4 odborná centra, 8 klinik, 15 odborných pracovišť, základen a laboratoří a 1450 pracovníků, z nichž 550 má vysokoškolské a 640 středoškolské vzdělání.

1 Vytvořených sbírek
205 074 Kč Celkem vybráno

Aktuální sbírky

Aktuality

Více o organizaci

IKEM - Institut Klinické a Experimentální Medicíny

Jak jsou zaměřeny odborné programy IKEM a na kterých pracovištích se realizují?

Kardiocentrum se zabývá prevencí, diagnostikou, léčbou a rehabilitací chorob srdce a cév, včetně transplantace srdce, a to za spolupráce klinik kardiologie, kardiovaskulární chirurgie, anesteziologie a resuscitace, preventivní kardiologie a laboratoře pro výzkum aterosklerózy.

Transplantcentrum koncipuje a koordinuje program transplantací ledvin, kombinovaných transplantací ledvin a pankreatu a transplantací jater, a to za součinnosti klinik transplantační chirurgie, anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, nefrologie a hepatogastroenterologie, imunologického pracoviště a pracoviště transplantační dokumentace.

Centrum diabetologie zajišťuje péči o nemocné s diabetem 1. a 2. typu, a to ve spolupráci klinik a pracovišť diabetologie, klinické farmakologie a laboratoří klinické patofyziologie a Langerhansových ostrůvků.

Komplement uvedených tří center tvoří úseky ambulantní péče, zobrazovacích a laboratorních metod, centrum experimentální medicíny a pracoviště klinické rehabilitace a ústavní lékárna.

Jaké jsou hlavní rysy klinické a výzkumné činnosti IKEM?

Snaha o řešení zdravotnicky a společensky nejzávažnějších problémů.Volba problematiky v návaznosti na tradici i moderní směry medicíny. Mnohooborový týmový přístup k nemocným pacientům i k výzkumným úkolům. Spolupráce se širokým spektrem zdravotnických pracovišť doma i ve světě.

V čem spatřujeme smysl činnosti IKEM?

V pomoci každému jednotlivému pacientovi. V hledání nejúčinnějších způsobů prevence chorob. Ve snižování nemocnosti, invalidity a úmrtnosti. Ve zvyšování kvality let života, která jsme přidali. Ve zobecňování poznatků z klinické praxe ve prospěch lékařské vědy.