Komu jste pomohli?

Život maminky se změnil už měsíc před Járovou nehodou, její tatínek totiž onemocněl agresivní formou rakoviny jícnu. Jára mamince s péčí dědou pomáhal, protože žili sami. 

„Myslela jsem, že je to nejhorší den mého života. Bohužel nebyl,” říká paní Jaroslava. V červenci 2013 jel Jára za kamarády na koupaliště a už se nevrátil. „Stále vidím jeho poslední pohled a slyším jeho poslední ‚čau‘,” vzpomíná.

Poté zazvonila doma až policie, která oznámila, že syn měl těžkou dopravní nehodu, při které utrpěl vážný úraz mozku a byl převezen vrtulníkem do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. 

„Ve chvíli, kdy mi policisté oznámili co se stalo, jsem si myslela, že se zblázním. Nemohla jsem dýchat, popadla mě šílená panika, musím být u Járy. Byla jsem bezradná a k smrti vyděšená. Pak už si nic nepamatuji. Přijela sanitka a dostala jsem uklidňující injekci. I další dny vidím jen mlhavě. Jára umíral v nemocnici a já doma. V následující dny mi ochrnuly nohy, nebyla jsem snad ani na tomto světě, pořád mám před sebou jen hustou mlhu. Třetí den mě odvezli za Járou do nemocnice, stále bojoval. A tak jsem začala bojovat i já. Potřeboval mě.”

Jára zůstal ve stavu vigilní koma, což je stav připomínající spánek, kdy oči jsou otevřené a zdá se, že vás pacient vnímá. V tomto stavu může přijímat i potravu, pohybovat končetinami a spát. Nikdo na světě vám ale neřekne, zda dotyčný své okolí opravdu vnímá. 

Jak vypadá den Jaroslavy a jejího syna?

„Každý den je podobný. Ráno přijde charitní sestřička převázat PEG a pomůže s ranní hygienou, potom cvičíme, masírujeme, krmíme a přebalujeme. Jdeme na procházku či trénovat na logopedii. A je večer. Hygiena, noční směna, přepolohovat, přebalit a zase je ráno. Je to velmi těžké, ale žijeme každý den, jako by byl poslední, každý den se usmívám. Každý den si vážím toho, co nám zbylo,”  říká paní Jaroslava. 

Na co konkrétně budou peníze použity?

V současné době je Jára ve stavu minimálního vědomí. Ze všech zavedených hadiček mu zůstal jen PEG, který slouží pro příjem potravy. Maminka vaří sama, a tak se Jára těší i z rozmixovaného řízku nebo rizota. Na neurocvičení, kam by Jára potřeboval s maminkou odjet, nacvičují polykání a chodí na logopedii, kde trénují, aby mohl Jára jíst ústy.

Cena měsíční neurorehabilitace je ale 50 tisíc korun, dalších 19 800 korun jde na ubytování a doprovodné cvičení jako je například logopedie.

Co můžete získat?

Andrea Růžičková (rodným příjmením Kerestešová) se proslavila především rolí Evy v retro seriálu Vyprávěj a v posledních letech také jako lékařka v seriálu Ordinace v růžové zahradě. V poslední době se jí však daří i jako fotografce a má na svém kontě již několik výstav. 

Ve spolupráci s neziskovou organizací Bez mámy fotila sirotky v Tanzaniii. Vytvořila charitativní kalendář Děti dětem 2017 pro Národní sdružení PKU, který znázorňuje děti trpící vzácnou metabolickou poruchou. 

Usměvavá herečka a fotografka je nyní také čerstvou maminkou dvou synů, což je pro ni v této chvíli nejmilejší práce, kterou vykonává na plný úvazek. Jedné z našich maminek se rozhodla také pomoci a stala se patronkou príběhu Járy, pomůžete společně s námi?