Komu jste pomohli? 

Veronice se život změnil na den dětí v roce 2003. Při dopravní nehodě. Tehdy studentka druhého ročníku obchodní akademie, čerstvě zamilovaná, jela se svým přítelem a kamarádem autem do vedlejší vesnice na pouť. Kvůli přecenění řidičských schopností nezvládl kamarád řízení a ztratil nad vozidlem kontrolu. Během nehody, při které seděla Veronika na zadním sedadle, došlo u Veroniky k masivnímu poškození mozku a z místa nehody byla přepravena vrtulníkem do nemocnice Motol.

Lékaři jí nedávali příliš mnoho nadějí, ale její maminka se rozhodla, že za ní bude bojovat. Jako první zařídila po třech dnech převoz na specializované pracoviště do vojenské nemocnice a po dvou týdnech do rehabilitačního centra Malvazinky. Veronika byla od nehody v komatu a i přes veškerou možnou péči lékaři konstatovali, že se ze svého stavu nejspíš už neprobere a pokud ano, tak s rozsáhlými trvalými následky. Její případný stav přirovnávali k úrovni tříletého dítěte. Maminka, bojovnice, se ani tak nevzdávala. Jezdila za Veronikou denně 70 km, věnovala jí svou péči, četla jí, zpívala a snažila se s ní komunikovat. Po 11 měsících se její stav začal zlepšovat a Veronika se začala pomaličku probírat, což bylo pro lékaře velkým překvapením. I když byla Veronika vzhůru, nemohla nikterak komunikovat. Rodina si tak vymyslela vlastní systém komunikace, aby zjistili, co všechno si pamatuje. Pokládali jí otázky, na které se dalo odpovědět jen ano a ne. Pokud byla odpověď ano, Veronika se měla usmát, pokud ne, měla se zamračit. A takto testovali a testovali.

Prakticky po roce od nehody propustili lékaři Veroniku do domácího ošetřování. Maminka odešla ze zaměstnání, aby se jí mohla plně věnovat. Celá rodina i okolí pomáhlo se sháněním různých zdravotních pomůcek včetně polohovací postele. Podařilo se dokonce sehnat i elektrikou sedačku, která Veronice pomáhala přemístit se z přízemí do patra.

Ze stavu, který lékaři označili za pravděpodobně nevratný, se Veronice za obrovské asistence její maminky a celé rodiny, podařilo dostat, ale neobešlo se to bez trvalých následků, kterými jsou porucha stability, celá pravá strana jejího těla má spasmus a je tak téměř nepohyblivá a tak se Veronika nemůže pohybovat sama bez pomoci. A čím je starší, tím se pohybuje hůř a hůř. Maminka bohužel před dvěma lety zemřela, vysoké nasazení a téměř žádný odpočinek se na jejím zdravotním stavu dost podepsal. Její odchod Veronice na pohodě také nepřidal. Dnes se o Veroniku stará 75 letý tatínek za pomoci její sestry a její rodiny.

Na co konkrétně budou peníze ze sbírky použity? 

Peníze z této sbírky použijeme na pořízení nové elektrické plošiny, která Veronice obrovsky usnadní dennodenní pohyb po domě, resp. mezi patry domu, ve kterém žije. Stávající se rozbila a není možné ji již opravit a podle pojišťovny na novou nemá nárok.