Komu pomůžeme?

Laďka už od malička toužila pomáhat druhým, proto vystudovala zdravotnickou školu, následně také obor Ošetřovatelství na Lékařské fakultě. Během studia pracovala v různých ústavech a organizacích s postiženými dětmi, domovech důchodců a LDNkách. Později začala pracovat na záchranné službě. Její první manželství, ze kterého má dvě děti (Barču a Martínka), bohužel nevydrželo a sestra zůstala s dětmi sama. Po nějaké době se však v jejím životě objevil Míra, velice srdečný, obětavý a starostlivý kluk, za kterého se posléze Laďka vdala a měli spolu dceru Aničku. Míra měl v tu dobu již jednu dceru Káju z předchozího manželství. Laďčiny děti přijal Míra za vlastní a vybudoval si k nim pevné pouto.

Aby měli vlastní ,,střechu‘‘ nad hlavou, přestěhovali se do Prostřední Lhoty do starého domu v dezolátním stavu, který měli v úmyslu postupně opravovat – to se jim s pomocí úvěru a nemalé podpory našich rodičů částečně dařilo, nicméně dům je stále v dosti neutěšeném stavu, neteče zde pitná voda (pro vodu si jezdí do studny za vesnicí), topí se zde starým kotlem na dřevo, který již nevyhovuje novým normám. Pro Laďku s Mírou však bylo důležité, že mohli žít ,,na hromádce‘‘, vychovávat děti a starat se o hromadu všemožných zvířátek, která si k nim, díky jejich dobrosrdečnosti, našla cestu – ať už byla opuštěna (psi, kočky), čekala je jistá smrt na jatkách (dvě krávy), či vykoupena z velkochovů (slepice) nebo azylu zvířat, kterému pomohli s ustájením dvou koní.

Mezi tím Laďka neustále pomáhala, kde se jen dalo. Spolupracovala s organizací Slepice v nouzi, věnovala se adopci na dálku a později také vypomáhala v dětském domovu – prostřednictvím hostitelské péče narazila na holčičku jménem Kristínka. Přestože jí byly pouhé 4 roky, měla za sebou velice těžký osud (byla nalezena mezi bezdomovci, neuměla téměř mluvit a byla celkově velice zanedbaná). Laďka s ,,Kíťou“ k sobě silně přilnuly. Přestože Laďka s Mírou věděli, že péče o holčičku nebude vůbec jednoduchá (Kíťa má mentální retardaci, ADHD a syndrom zanedbaného dítěte), vzali si ji do pěstounské péče.

Rodina vedla spokojený život, dokud se před dvěma lety nedozvěděla, že je tatínek Míra vážně nemocný – vyšetření ukázala na rakovinu tlustého střeva. Míra byl dosud velmi aktivní člověk, pracoval několik let v zemědělství a později také v lese. Ve volném čase působil jako velitel dobrovolných hasičů. Ve snu by tak nikoho nenapadlo, že má v kostech a plicích několik metastáz… V momentě, kdy Míra začal pociťovat, že něco není v pořádku, bylo již pozdě. Lékaři rodině sdělili, že se jedná o nevyléčitelný stav a ať se připraví na nejhorší. Míra s Laďkou se však nevzdávali a s touto zákeřnou nemocí bojovali všemi prostředky – absolvovali chemoterapie a později i bioléčbu v Praze – přesto se však Mírův stav postupně zhoršoval. Před Vánocemi již Míra trpěl velkými bolestmi a měl problémy s dýcháním. Krátce po novém roce jej Laďka musela odvézt do nemocnice. Dne 25. 1. bohužel Míra v nedožitých 42 letech zemřel Laďce v náručí…

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Má sestra by si o pomoc nikdy neřekla, vždy si myslí, že ji ostatní potřebují více. Nyní ale vidím, že si sama, a bohužel ani s naší pomocí, nedokáže se vším poradit. Péče o Kristínku je náročná a nedovoluje jí chodit do práce, přičemž od nového roku jí navíc, v důsledku novely zákona OSPOD, odebrali odměnu pro pěstouna – stávající částka tak nestačí na pokrytí základních potřeb. Vybrané prostředky by tedy posloužily na chod rodiny a domácnosti, tj. na nákup potravin, oblečení, léků, školních pomůcek, krmení pro zvířata, dále také na náklady spojené s vyřízením pozůstalosti. Vyšší vybraná částka by pak posloužila k vyřešení problému s topením (vybudování nového topení) a nutných oprav domu či auta.

Mnohokrát Vám děkujeme !