Moc ráda bych vyjádřila slovy všechny ty pocity, které prožívám…  je to vděčnost, pokora a hluboká úcta k lidské solidaritě a sounáležitosti.

DĚKUJI vám všem dárcům, kteří jste pomohli v naší tíživé situaci a přispěli na obnovu našeho domova. Moc si toho vážíme!

Po zásahu tornáda jsme se spolu se synem ocitli takřka z hodiny na hodinu bez domova, přespávali u sousedů, kteří nám bez váhání nabídli azyl a řešili otázku, jak to všechno dáme zase do kupy.

Veškeré jistoty byly ty tam. To, co člověk považoval dřív za samozřejmost najednou nebylo…elektřina, plyn, teplá voda. Denní stereotypy nahradila improvizace!

Také díky tomu se v naší ulici posílili vztahy mezi sousedy. Neustále jsme si něco půjčovali, předávali si informace, pomáhali si. I když mezi sebou máme už zase ploty, máme k sobě mnohem blíž!

Neubráním se dojetí při vzpomínce na množství obětavých lidí z celé republiky ochotných nezištně pomoci. U nás doma pomáhali lidičky z Liberce, Plzně, Vysočiny, Pardubic, Kroměříže…Diky přátelé! 

Velkou oporou mi byl můj syn Jindřich, který během celé akce doslova „dospěl“, bratr Vladimír, Vajbarovi z Kobylí, kolegové z práce, kteří mě navštěvovali a rodina Frkalova z Kroměříže, která nás vzala pod ochranná křídla a pomohla s organizací prací, materiální pomocí a vším, co zpočátku chybělo.

Nemohu opomenout ani pana "generálního " Františka Minaříka z Mikulova, který odvedl veškeré zednické práce. Měli jsme štěstí také na bezvadný přístup firem Strekon, Km beta, V okno aj.   

Nyní už bydlíme zase doma. Máme střechu, okna a ještě hodně práce před sebou ..ale díky pomoci vás všech už to zvládneme!

Mám-li to vše zhodnotit, jsem vděčná, že jsme tu katastrofu přežili ve zdraví, získali cennou zkušenost, nové přátele a poznali sílu lidské sounáležitosti… myslím si, že tornádo otevřelo mnoha lidem srdce!…