Je to již pár dní, kdy se odehrál ten nejhorší den v mém životě. Každý ví, jaké je to ráno vstát, dát si skvělou snídani, vydat se do školy, nebo do práce a poté se vrátit zpátky za svou milovanou rodinou domů. Jen málokdo zná ten pocit, když ho ráno probudí cizí lidé, kteří křičí „běžte rychle všichni ven!“. A než se stačí vzpamatovat, stojí v chladném ránu za zvuku hasičských sirén a před ním pomalu mizí místo, kterému ještě včera říkal domov.
V den, kdy se to vše stalo, někdo brzy ráno klepal na dveře mých prarodičů. Když otevřeli, stála tam plačící maminka, v ruce s koťátkem, které se ji povedlo zachránit, než v rychlosti opustila dům. Byla úplně v šoku. S očima plnýma slz ukazovala směrem na hořící dům. Nedokázala ani říct, co se stalo a kde je táta. Vydali jsme se ho ihned hledat. Naštěstí byl naživu a v péči zdravotníků, kteří mu ošetřovali popáleniny v obličeji a na ruce od ohně, který se pokoušel uhasit.
Když se hasičům podařilo uhasit plameny, teprve to všechno začalo. Po nalezení příčiny vzniku požáru, za kterou stál vadný elektrospotřebič a po odborném odhadu milionové škody jsme zjistili, že skutečná míra poškození domu je naprosto zdrcující.
Při vstupu do zbytků domu byl všude odporný zápach a na zemi litry vody. Zdi a stropy byly úplně promočené s nebezpečím zřícení.
Podařilo se nám zachránit část vybavení kuchyně a dále pouze mobil, doklady a pár kousků oblečení, které odporně zapáchalo od zplodin. Vše ostatní bylo zničeno. Shořela i část dvorku s nářadím a vybavením.
Do domu se nelze vrátit. Je v havarijním stavu. Jediným řešením je zbytky domu zdemolovat, všechny zničené věci odklidit do kontejnerů, vyvézt na skládku a začít od znova. Bude to finančně velmi nákladné a také časově náročné.
