V roce 2017 jsem ve svém předchozím bydlišti natrefila na souseda, který na mě cca o měsíc a půl později zazvonil s tím, že mi jde vrátit peníze za svého partnera, co jsem mu půjčila. Bohužel jsem mu uvěřila a dveře otevřela. Během vteřiny byl za mými zády a 21 cm dlouhý kuchyňský nůž pod mým krkem.
“Buď zticha – chci si jen popovídat” – samozřejmě jsem věděla, že to nebude pouze o prohození pár vět. Věděla jsem, hluboko ve mně jsem věděla, co přesně se bude odehrávat, až se zavřou dveře do jeho bytu, do kterého mě silou dostrkal, i když se má kolena vzdávala. Strávila jsem mnoho času nad tím, jak přistupovat ke sdílení tohoto příběhu, protože i když mě to velmi negativně ovlivnilo, tak podrobnosti by byly příliš drásavé. V době, kdy mě znásilňoval pěstí do obou intimních otvorů, kde jsem měla i řezné rány nožem, kdy mě mlátil a škrtil hlava nehlava, tak jsem si stále opakovala “Nelo, ještě ne… ještě nemůžeš odejít, ještě jsi tu nesplnila vše, co potřebuješ.” Myslela jsem na svojí mámu, na svého tehdejšího snoubence, že jim nemůžu říct sbohem a obejmout je. Bojovala jsem. Až policie, která byla na místě činu, mi později sdělila, že přesně toto mi umožnilo přežít. Bezprostředně jsem byla převezena na ARO do Vojenské nemocnice, a když mě podruhé probudili z umělého spánku, napsala jsem na papír rodině “Zůstaňte silní.”
Pachatel byl zatčen na místě činu. Nebylo vůbec třeba si pokládat otázky, že by to udělal někdo jiný. Všude byly fakta a důkazy. Sám dokonce ihned po zatčení přiznal vinu – a nakonec byl odsouzen k výkonu trestu v trvání 20ti let. Odborníci tento čin shledali jako velmi traumatický, vzhledem k mému věku a skutečnosti, že jsem byla celou dobu při vědomí. Pachatel mi má zaplatit částku 1 500 000 Kč, kterou bohužel nikdy neuvidím, protože nic nevlastní a ve vězení nepracuje. O peníze by mi nešlo, důležité pro mě bylo se přes toto trauma dostat a žít dále svůj život. Chvíli to vypadalo, že mám vyhráno… ale post-traumatický stres mě dohnal.
V roce 2019 věci vyeskalovaly do té míry, že jsem v prosinci skočila ze 4tého patra. Nevěděla jsem, co mám jiného dělat, komu se svěřit, jak si pomoci, i když jsem se snažila a dělala jsem pro to úplně všechno. Výčet zranění byl obrovský. Lékaři dokonce tvrdili, že nepřežiji první operaci, poté druhou, třetí. Měla jsem natržené vnitřní orgány, velké krvácení do břicha, zlomenou páteř na dvou místech a rozdrcenou pánev. V nemocnici jsem byla dlouhý rok, kdy jsem trpěla bolestmi tak velkými, že jsem chtěla jen spát. Bylo to v Covidové době, takže jsem byla celou dobu sama. Až jsem se jednoho dne rozhodla, že o tom napíši knížku. Že chci sdílet svůj příběh. Že chci pomoci ostatním, co se nachází v podobné nebo stejné situaci. Že chci opět žít. A plnit si sny.
Bohužel nemám dostatek financí na to, aby můj každodenní život byl ulehčen, proto bych si moc přála vybrat peníze na pronájem bezbarierového bytu a jeho vybavení. Takový, jaký jsem chtěla vždy mít. Světlý, minimalistický, s uměním od svých kamarádů na zdech, se stropem v ložnici vymalovaným jako nebe. S možností výtahu. S dostatkem místa, abych za pár let na svět mohla přivézt miminko… S tím, že pokud se nám to společně podaří, bude toto místo zahrnuto láskou a pocitem naprostého vděku.
Vím, že skok z okna, byla moje chyba. Vím to. Ale za to, jak mi bylo ublíženo, opravdu nemohu.
Moc Vás prosím – pomozte mi opět najít klid v duši, i když se snažím každým dnem zapomenout, odpustit a bojovat a bojovat.
Moc děkuji, Nela