Ahoj,
zdraví Tě veselý chlapeček, na kterého padl „černej Petr“ v podobě zákeřné nemoci zvané spinální muskulární atrofie (SMA) 2. typu. Narodil jsem se 9. 7. 2020 a moji rodiče se radovali, že jsem zdravý, krásný chlapeček. Pojmenovali mě Dalibor a „říkaj mi Daldo“.
Prvního půl roku jsem byl, jak se říká, ukázkové dítě. Veselej, usměvavej, šikovnej, zkrátka pohodář. Co se pohybu týká, ani tam jsem nebyl pozadu. Po čase si máma s tátou všimli, že se nějakou dobu nic nového neděje. Naopak, že málo zvedám nožičky, že se jenom jaksi přetáčím a že vlastně zcela ignoruji tzv. zásadní pohybové milníky. Zpočátku se zdálo, že budu možná jen „lenivější chlapeček“, neboť všechna lékařská vyšetření včetně neurologie byla v té době ještě v normě.
Časem ale začaly problémy s pohybovým vývojem narůstat. Nedělal jsem žádné velké pokroky, nelezl, neseděl. To už mi bylo 8 měsíců a začali jsme chodit s mamkou na rehabilitace, které ale kýžený efekt nepřinášely. Následoval kolotoč výměn všech možných terapeutů a opakované návštěvy neurologie.