Můj příběh

Jmenuji se Ladislav a od narození trpím vrozenou oboustrannou hluchotou. Když mi bylo asi 5 let dozvěděli se mí rodiče z dokumentu v televizi, že českým dětem byly voperovány kochleární implantáty, které jim umožní slyšet. První české dítě bylo operováno na klinice v Hannoveru v Německu a další operace dětí začal provádět na dětské ORL klinice v Motole doc. Zdeněk Kabelka, který byl u počátků programu kochleárních implantací a návratu sluchu v České republice.

Moji rodiče se o tuto možnost začali velmi zajímat a po zdárných vstupních vyšetřeních mi byla v březnu 1997 voperována do kosti za uchem vnitřní část kochleárního implantátu na dětské ORL klinice v Motole. V tu dobu jsem byl 27. dětský uživatel CI v republice. Nejprve šlo o krabičku za pasem, kabelem spojenou se zařízením za uchem, nyní se mi již vše potřebné vejde do malého procesoru za uchem – včetně ovládání hlasitosti. Elektronika se zmenšuje, design vylepšuje, funkčnost také.

Podle mých rodičů byly mé začátky s přístrojem hodně těžké. Nyní se děti operují už i v jednom roce, u mne proběhla operace v pěti a půl letech, a protože jsem do té doby neslyšel, měl jsem dlouho problémy s vybudováním slovní zásoby. Rok jsem chodil s bratrem do školky mezi slyšící děti, ale pak se rodiče rozhodli, po poradě s dojíždějící paní logopedkou ze speciálního centra pro neslyšící v Kyjově, že nastoupím do základní školy pro neslyšící v Kyjově. 
Na tuto školu rád vzpomínám. Ve třídě a na internátě jsem měl dobré kamarády. Baví mne sport a se školou jsme jezdili na celorepublikové sportovní soutěže mezi školami pro neslyšící. Dodnes rád jezdím pravidelně na srazy bývalých žáků, učitelů a vychovatelů do školy v Kyjově a vždy se těším ze setkání.

Díky kamarádům ze školy jako neslyšící ovládám i znakový jazyk, který je pro mne přirozený a mám také hodně kamarádů se kterými znakuji.

Před 2 lety jsem si našel neslyšící přítelkyni a v budoucnu plánujeme založit rodinu. Jsem vyučen obráběčem kovů a opravářem zemědělských strojů. Od vyučení pracuji na jednodušších pracovních pozicích, rád bych dělal i něco složitějšího, ale mám problém s komunikací ve větších kolektivech, a také kvůli sluchu i při manipulaci s některými zařízeními např. CNC stroji. Nyní pracuji jako montážní dělník.

Chci i s mými rodiči osobně poděkovat celému týmu foniatrického oddělení pracoviště z Mrázovky a Motola a také servisním inženýrům a pracovníkům firmy Cochlear za bezmála 25 pomoci a podpory. Při každé kontrole, nastavení řečového procesoru, řešení technických problémů s přístrojem víme, že se na ně můžeme obrátit. Díky jejich nadšení, obětavosti a zapálení pro pomoc neslyšícím jsme my neslyšící schopni komunikovat se slyšícími, mluvit a volat si odkudkoli přes mobil s rodinou i přáteli, žít plnohodnotný život. 

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity

Minulý rok mi přestal po 9 letech fungovat procesor, který nosím za uchem. Letos mám po 10 letech nárok od pojišťovny na nový vylepšený procesor Cochlear N7, a musím ještě provést doplatek 51 531 Kč, aby mi byla vnější sada přístroje vydána. Také proto, abych si i v budoucnu udržel zaměstnání, potřebuji rozumět pokynům vedoucích pracovníků a k tomu nutně potřebuji funkční přístroj, který mi umožňuje slyšet.

Peníze ze sbírky proto budou použity na doplatek nového procesoru Cochlear N7.

Moc všem děkuji za pomoc.