Dobrý den,

když jsem zjistila, že technický stav mého stávajícího vozidla neumožňuje dále pobývat na silnicích a do zavazadlového prostoru stěží nandám rozložený zdravotní kočárek pro Karolínku, rozhodla jsem se ke koupě nového, prostorného vozidla. Zpočátku jsem si myslela, že nákup automobilu zajistím vlastními prostředky. Auta s prostorným kufrem jsou v současnosti velmi drahá a tak by vlastní finance byly nedostačující. Každodenní náročná péče o Karolínku mne učí nejenom soucitu a trpělivosti, ale také připustit si a umět si říci o pomoc. Za pomoci Rendi jsme tedy sepsali žádost a zveřejnili předmětnou sbírku na Doniu. Ani ve snu mne nenapadlo, že se požadovaná částka vybere během dvou dnů, natož, že se vybere dvojnásobek této částky! Jsem velmi dojata dobrosrdečností Vás všech, kteří jste nám přispěli finančním darem a jsem Vám za to velice vděčna. Děkuji za Vaši podporu, milá slova, povzbuzující telefonáty, soucitné emaily. Děkuji za tuto zkušenost – pocítit, jak velká síla je v pomoci dobrých lidských srdcí.
Děkuji svým přátelům, Zdendo a Míšo Rendi, za rady při výběru automobilu. Děkuji sestřičkám a pečovatelkám se Sdílení, které hlídají Karolínku když jedu zkoušet a prověřovat vybraná vozidla. Děkuji své rodině za trpělivost a podporu. 
Automobil stále ještě nemám vybraný – není to tak jednoduché, jak jsem si myslela. Některá auta nemají homologaci pro přestavbu pro vozíčkáře. Někteří výrobci vyrábí pouze automobily v naftě (pro mé krátké popojíždění nevyhovující). Long verze Toyoty ProAceCity verso, Opelu Comba, Citroenu a Peugeota nejsou skladem a budou nejdříve v listopadu. Některé automobily (fiaty doblo) jsou v delších verzích považovány za užitková vozidla a tyto typy automobilů by mi neproplatili na úřadu práce..... I přes veškerá úskalí věřím, že po usilovném hledání zakoupím vůz, který bude dostatečně prostorný pro převoz Karolínky na vozíčku a který bude vyhovovat naším potřebám. 

Děkuji Vám a přeji, abyste stejně jako já měli radost ze samozřejmostí (jakou jsou zrak, sluch, pohyb, emoce, vnímání a cítění), které začneme považovat za dar, až když o ně přijdeme, nebo když se staráme o někoho, komu to není umožněno…

S úctou a pozdravem
Monika Petrů