Komu pomůžeme?

Bára  s několika handicapy zahrnujícími poškozenou motoriku, zhoršený sluch i zrak a pomalejší vývoj, byla schopna se začlenit do "normálního„ života, chodit do školky a poté i do školy. Vždycky byla jiná než ostatní, což vedlo k šikaně od spolužáků a posléze k události, která se podepsala hlubokým traumatem nejen na její duši a rovině psychické a emoční, ale i fyzické. Ve věku jejích 14 let náhle přišly epileptické záchvaty a život se pro ni stal ještě větší výzvou. Musela přerušit mnoho činností, které byly jejím životním hobby, mohly se stát její prací a držely ji nad vodou – někdy doslova, jako v případě její životní lásky – plavání.

Přesto  byla schopná najít v sobě víru v život, sílu jít dál a nejen přežívat, ale i žít a nějak vždy najít cestu, jak se věnovat tomu, co miluje. Její zdravotní stav se medikací stabilizoval a byla schopná studovat na střední škole se sociálním zaměřením a složit Maturitní zkoušku.   Začala pracovat s postiženými dětmi, na které se díky svému handicapu umí velmi dobře naladit a učila je plavání. Potkala svojí spřízněnou duši a vdala se. Její muž Radek je pro ni velkou oporou.

V době covidu se vlivem stresu z nucené izolace objevily epileptické záchvaty, její zdravotní stav se zhoršil. Počet záchvatů dosahoval počtu  až dvacet denně. K tomu se přidaly i záchvaty neepileptické a prudké migrény. S pomocí terapie i léků na sobě Bára začala pracovat ještě intenzivněji, ale záchvaty a následné migrény ji prakticky vyřadily z denního provozu a odřízly od všeho, co bylo smyslem jejího života.

Když v průběhu terapie narazila na informace o Delfinoterapii, svitla ji naděje na uzdravení, a s pomocí rodiny uspořádala sbírku, která jí umožnila Delfinoterapii absolvovat, byl to pro ní velký životní krok. Pro všechny její blízké to byl zázrak, že se to povedlo a Báře to opravdu pomohlo. Frekvence záchvatů klesá, počet migrén ustupuje, cítí se mnohem lépe.  Chuť do života se vrátila a začala si hledat novou práci. Podařilo se a teď pracuje jako asistentka pedagoga na základní škole. Pomáhá dětem s poruchami učení zvládat běžnou školní rutinu a zařadit se do kolektivu.

Bára se i přes některé své zdravotní omezení nevzdává radosti života a svých koníčků. Ráda fotografuje, miluje divadlo a především svět opery. Nafotila své přátelé umělce na jevišti při představení, ale  i v přírodě. Uspořádala  výstavu svých amatérských fotografií. Vernisáž pojala jako besedu s cílem podělit se o své zážitky a inspirovat ostatní

To, jakým způsobem Bára prochází životem se vším, co jí osud dal i vzal, je pro mě a všechny, co ji známe, neuvěřitelnou inspirací.

Ačkoliv Delfinoterapie pomohla opravdu zázračně, záchvaty nezmizely úplně a mnoho obtíží se objevuje postupně zas. Ale její nadšení a entuziasmus z každého úspěchu a kroku vpřed jsou opravdu nakažlivé. Ráda bych jí umožnila, aby ještě jednou mohla projít touto terapií, kterou je na doporučení odborníků vhodné zopakovat v průběhu dalšího roku a mohla se tak upevnit na svojí cestě k co nejplnějšímu životu. Životu, ve kterém může být součástí společnosti a přinášet svoje dary a inspiraci všem, které potká. A pomoci nám všem nejen na zázraky věřit, ale svým přispěním se podílet na jejich uskutečnění.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Výtěžek ze sbírky pro moji sestru bude použitý na zaplacení  delfinoterapie, nákup letenek, ubytováni a stravu  pro ní  a jejího  manžela, který ji kvůli jejímu zdravotnímu stavu musí všude doprovázet. Pokud se vybere více peněz než potřebuje, tak budou použity na další terapie a léčebné pobyty. I když  se vybere  méně  budou finanční prostředky použité na delfinoterapii.

Věřím, že cestu za delfíny  se podaří zrealizovat a že léčba moji sestře pomůže zlepšit její zdravotní stav a kvalitu života. Její nezdolný optimizmus a životní energie nám dává víru a naději.    Děkuji za každé sdílení jejího   příběhu a příspěvek.