23. 9. 2024 13:19
Milí,
jak jsme vám všem (doufám!!) dali vědět osobním mailem, naše album #silnouzenou, které jste podpořili, je už nějakou chvíli na světě a dělá nám – a vám snad též – radost! Níže najdete odkazy na některé jeho zatím velice pozitivní ozvěny v médiích.
Pokud by komukoli ještě nedorazil e-mail s informacemi o jeho odměně, neváhejte se nám ozvat na mail marketa.zdenkova@seznam.cz! Díky!
Doufáme, že se s vámi se všemi uvidíme už ve čtvrtek 26. 9. v Klubovně! Vstupenky jsou v předprodeji a vzhledem k omezené kapacitě klubu i jejich levnější ceně na Gooutu doporučujeme neváhat a kliknout ZDE!
Zahrajeme Vám samozřejmě všechny písně z alba a něco navíc a pokřtíme ho! S radostí hlásíme, že kmotřičkou bude silná žena a fantastická hudebnice Zuzana Dumková. Jako support vystoupí Vojtěch Urbánek, kterého si můžete poslechnout na těchto odkazech:
Web: www.vojtechurbanek.cz/
Spotify: https://spotify.link/TpOgAPtlMDb
Klip Zhasínám Karlín: https://shorturl.at/kuIZ4
Na křtu budou k odběru či zakoupení podepsaná CD a snad i vinyly (je to dobrodružné! :) a krásné plakáty s fotografiemi od Doroty Holubové, která nám také natočila videoklip k písni Ale moje srdce. Už jste ho viděli? Pokud jste to neudělali v kampani, hudební nosiče anebo album v elektronické podobě můžete zakoupit také objednávkou v odpovědi na tento mail nebo na našem profilu na platformě Bandcamp.com.
Rozcestník streamovacích platforem: https://linktr.ee/marz24
#silnouzenou v médiích:
-
Český rozhlas Jazz, Jazzové novinky, rozhovor s Danielem Vojtíškem, 12. 9. 2024
-
Český rozhlas Vltava, Sedmé nebe, rozhovor s Martou Kloučkovou, 18. 9. 2024
-
Magazín Uni, recenze Tomáše S. Polívky, září 2024
-
Markéta Zdeňková (MarZ): Největší síla je v tom, když člověk věří sám sobě, rozhovor s Annou Marií Schorm pro Frontman.cz
-
Jazzport, tisková zpráva k vydání alba #silnouzenou, 6. 9. 2024
Newsletter:
Než vám tu zanechám ještě bonusové počtení ke kávě, hlásím, že tento mail bude z Donia na dlouhou dobu nejspíš poslední. Pokud chcete aktuality dostávat i nadále, prosím, přihlašte se k odběru newsletteru na serveru Substack: https://marzband.substack.com/
Ještě jednou díky za Vaši podporu, jsme opravdu šťastní, že se ním společně podařilo dotáhnout tento projekt do konce… respektive začátku života nového alba #silnouzenou. Mějte se krásně!Markéta & MarZ
Z mého deníčku (pokud máte čas si ještě počíst)
6/9 BEST RELEASE DAY, jaký jsem si mohla přát!
Úderem půlnoci “bouchneme” se Štěpánem šroubovací proseco v rozhlase a půl druhý hodiny si povídáme do éteru s Iljou Kučerou, moc milým, připraveným a klid vyzařujícím moderátorem. Usnu ve 4 ráno. Na 7 mám budíka, abych rozeslala tiskovku a maily na donio a udělala post na sítě. Zabere mi to 6 hodin téměř bez pauzy, i když jsem vše spoustu hodin už připravovala. 20 minut si dáchnu a jdu na další rozhovor do rozhlasu s Danielem Vojtíškem, přes mou vymletost zvládneme docela obsáhlý a dobře plynoucí rozhovor. Pak telefonuju s mámou a odměním se dortíčkem z francouzský pekárny.
Co teď? Večer jsem měla jít na koncert brazilský legendy Joyce Moreno, který se ale bohužel pro nemoc zrušil. Bývalo by bylo stylový oslavit vydání alba #silnouzenou “s” touhle dámou, jejíž píseň Feminina miluju. Mrzí mě to a nevím, co se sebou. Kapela je bohužel rozesetá bůhvíkde. Jít domů a číst si? Jít spát? Zavede mě to na Mírák. Sednu si na lavičku, koukám na sv. Ludmilu a poslechnu si celý naše album. Nejvyzrálejší a asi nejdokonalejší, co jsme dosud udělali. Zvukově, hudebně. Jsem s ním absolutně spokojená. Miluju svoji kapelu za to, jak to hraje, jak maluje krajinu mých písní. Před očima mi při poslechu vyvstávají scény z mýho života, co mě inspirovaly, i ty, co se odehrály tady na náměstí od dob mýho dětství doteď.
Dochází mi, že ten šílenej tlak posledních X měsíců ze mě opadá.
Rozhodnu se dát si sólo večeři v pizzerii na rohu, kam jsme chodívali s rodiči, když to ještě byla čína. U ní si píšu do deníku všechny dojmy a je mi dobře, že jsem tam sama se sebou, nemusím mluvit a jen to nechávám k sobě dojít (“ve svym tichu”).
Na tramvaj to vezmu oklikou zpět přes náměstí, abych se ještě podívala na kostel. Ze tmy z lavičky na mě svítí červená hlava. Jano? Sednu si k ní. Povídáme si o tom, jak geniálně deklamovala moji písničku Kamaše ve svém pořadu v rádiu. Už když mi bylo dvacet, četla si a oceňovala moje texty. Obdivuju a vážím si jí mimo jiné za to, jak je vnímavá a zajímá se o to, co dělají druzí, přestože sama srší nápady. Dávám jí nové CD, které dokonale ladí k barvě jejího účesu. Je nadšená. Pozve mě k sobě domů a na oplátku mi dá svou novou knihu, co vydala k osmdesátinám, a sklenku vína. “Tak už běž, ať si můžu pořádně poslechnout to tvoje album.” Na poslední procento baterky blejsknu naše selfíčko. V tramvaji se směju nad jejím humorem, úplně ji slyším mluvit z těch stránek, sapty bój sak sak – sapty bój – tudydůdy důdy šabadap tuá, a jsem dojatá nad jejími vzpomínkami.
Jano, silná ženo, přeju Ti ještě mnoho dalších let (kdyby se věnování v bookletu napsaný vyšeptalým fixem rozmazalo, máš ho tady)! Mám pocit, že tímhle setkáním je album už tak trochu pokřtěno.
Doma se akorát potkám se spolubydlinkou Dorotkou, co nám nafotila ten úžasně barevný cover alba. Je horko, tak si jako bohémky jenom ve spodním prádle dáme víno a popcorn na gauči a pouštíme si u toho náš vinyl a pak Ninu Simone a Boba Marleyho. Everything Is Gonna Be Alright. Everything IS alright!
