Přečtěte si zpověď našeho řidiče, který tvrdý chleba má….
To máte Tobík, Tomášek, Beátka, Nikolka, Matýsek, Samík, Jiřík, David, Adam… a to ještě nejsou všichni. Každý den někdo z nich pravidelně ráno čeká na to, až ho vyzvednu u něj doma.
Takže ráno do sebe hodím kafe a jedu, abych cestou vyzvednul doprovod, který má na starosti bezpečnost klientů během cesty a už spolu míříme za naším prvním klientem.
Není to jen o tom točit volantem, protože naši pasažéři jsou dětičky s různým stupněm postižení, a tak je potřeba takový ten „full“ servis – vzít je do náručí nejlépe už doma (aby to nemusela řešit jejich maminka, která má mnohdy míň jak 50 kilo), a donést do auta a usadit do autosedačky.
Takže moje denní realita = přijedu před dům, jdu si vyzvednout dítě, usadím ho a pokračujeme vyzvednout jeho dalšího kamaráda na trase. Na jedné trase může být maximálně 7 dětí. Větší kapacitu náš Sprinter nemá. Když mám všechny děti „na palubě“ vyrážíme směr CENTRUM HÁJEK, kde děti navštěvují denní stacionář.
Když skončí jejich denní program, tak je opět naložím do auta, a po trase je zase všechny rozvezu domů. Rodiče si naší svozovou službu nemůžou vynachválit. Šetří to nejen jejich čas, ale i peníze, kterých není nikdy dost. A nakonec jsou tu i děti, kde v rodině auto nemají, takže šance navštěvovat denní stacionář by pro ně byla mizivá….
Jak už jsem řekl, dětí je mnoho a už se nám do jednoho auta prostě nevejdou = některé z nich prostě musí zůstat doma a na Hájek prostě nemohou dorazit. Proto je potřeba pořídit další auto s vysokou střechou, tak totiž při manipulaci s dětmi nehrozí, že člověku povolí záda.
Kdybych si mohl přát pro naše děti nové auto tak ať je to zase Sprinter. Protože Tobík, Tomášek, Beátka, Nikolka, Matýsek, Samík, Jiřík, David, Adam rostou jak z vody a ZÁDA MÁM JEN JEDNY.
