Nový automobil pro Lucajdu

Dobrý den, dovolte mi se představit.

Jmenuji se Jana jsem maminka desetileté uličnice, která nemá jednoduchý život, ale bereme to s nadhledem, fungujeme, žijeme a radujeme se z každé chvíle a maličkostí.

Vážení dárci, ráda bych Vám představila svoji dceru Lucii. Za chvíli to bude už skoro 11 let co přišly na svět moje holky (dvojčata) Adélka a Lucinka velmi akutním císařským řezem.
Následky pro Lucinku jsou bohužel fatální, několikrát ji resuscitovali a rozdýchávali. Den po porodu jí otekl mozek a museli ji operovat, vlivem neokysličení ji začali selhávat orgány. Byl to hrozný pohled na její ležící bezbranné tělíčko a všude hadičky. Nerada se k tomuto období ve vzpomínkách vracím. Lucie trpí dětskou mozkovou obrnou, kvadruspastickou formou, epilepsií, špatně jí fungují ledviny a do budoucna ji s největší pravděpodobností čeká dialýza a transplantace, má poškozenou oční sítnici, strabizmus a tupozrakost. Plus další drobnosti.

Po domě se pohybuje po čtyřech, venku na invalidním vozíku, chodit bohužel neumí, to trénujeme. Chodí do třetí třídy a je moc šikovná a oblíbená mezi učiteli i spolužáky. Je učenlivá a vnímavá. Ale taky mě umí rychle sprdnout, když není po jejím: „Mami, mlíčko a fofrem!“

Život s dítětem trpícím DMO je těžký a náročný pro celou rodinu, všechny to zasáhne po fyzické i psychické stránce. I když se snažíme žít běžný život, jsou věci, které bez pomoci nezvládneme. Lůca má ráda kolem sebe živo a frkot, miluje jízdu v Benecyklu a výlety do okolí na zmrzlinu, za zvířaty atd. Už v nemocnici jsme začali cvičit 4× denně Vojtovu metodu a pokračovali v tom až do jejich 6 let. Několikrát týdně chodí trénovat nožičky do Jitrocele a 2× do roka jezdíme do lázní Klimkovice na intenzivní cvičení, která dceři výrazně pomáhají ulevit od spasticity.

V současné době bychom akutně potřebovali nové, větší auto. To, co máme, už je silně nedostačující a je bez jakékoliv úpravy pro handicapované a také manipulace v úzkém prostoru je hodně náročná. Nové, větší auto bude nutně potřebovat speciální úpravy – přední otočnou sedačku, která velmi usnadní nastupování a přesun do auta, v zadním prostoru nájezdovou rampu se zádržným systémem, kde se vozík na krátké převozy upevní, bez nutnosti dceru přendávat z vozíku na sedadlo. Protože Lucinky je už kus ženské a také protože ji dovážím všude já, matka, je neskutečně vyčerpávající a fyzicky náročné několikrát denně vykládat invalidní vozík i dceru do auta a zpět.

Záda už o sobě dávají vědět. Takto upravené auto nám musí vydržet více než deset let, proto musíme volit nové. Málokdo si dovede představit, jak výrazně by nám to ulehčilo a zjednodušilo život i v nejběžnějších věcech. Rádi bychom tímto oslovili dárce a případné sponzory, kteří mají možnost nám pomoci. Děkujeme ze srdce za jakoukoliv pomoc.