I přesto, v jakém je kaple stavu, se místní rozhodli, že chtějí Vánoce. Ve vsi není žádný jiný funkční kostel. Tak jsme kapli včera společně vygruntovali a chystáme vánoční koncert. Bude při svíčkách. Není elekřina. Ale to vlastně vůbec nevadí. Dveře a okna jdou špatně otevírat a ještě hůř zavírat. Ale to v tuto chvíli taky nevadí. Bude to zatím takové hipsterské duchovní doupě. A já budu ráda, když ještě trochu přihodíte do sbírky. Zbývají 4 dny. 

Dneska jsem předala klíče od kaple zedníkovi. Chystáme položkový rozpočet pro možnou dotaci na příští rok. Už teď vím, že to spolkne kolem milionu.

A plánujeme spolu s místními, co dál. 
“Co třeba minikino?” Navrhla nadšeně sousedka. Proč ne. Cílem je vytvořit multifunkční prostor pro místní. I minikino může být.

Jo, sny by byly. Už vidím v rohu místnosti kamínka na dřevo, u vchodu se rozdává svařák a za oltářem je nachystané plátno… 

Na stěně opuštěné kaple visí nápis: “Přijď království tvé.” V roce 1957 ta slova někdo vyřezal ze dřeva a připevnil na zeď.

Jsou to slova, která patří do modlitby Otčenáš. Ta modlitba je společná všem křesťanům. Katolíkům, evangelíkům, husitům, adventistům… všichni tak (minimálně jednou týdne při bohoslužbě) prosí za stejnou věc. Aby sem k nám na zem přišlo království Boží.

Ale jak má to království přijít?

Jak má vypadat?

Jak to udělat, aby přišlo?

Každý, kdo jen trochu zná dějepis, ví, že v průběhu dějin křesťanství  existovaly různé snahy, které se snažily vybudovat ideální Boží království na zemi… s mečem v ruce.

Byly i snahy bez meče, po dobrém, ale nikdy to nevydrželo dlouho. Ani po dobrém ani po zlém se nikomu nezdařilo vybudovat společnost, která by se blížila představě Božího království.

Království Boží není nic, co by šlo přestavět do politického systému, co by šlo vybudovat v konkrétním čase na konkrétním místě, co by šlo druhému člověku vnutit násilím.

Přesto je království Boží něco, co v tomto světě působí a vždycky působilo. V krátkých okamžicích. Jakoby se na chvíli prolamovala hranice mezi zemí a nebem.

Království Boží se totiž vždycky objevuje ve chvíli, kdy se děje něco dobrého, něco laskavého, kdy jeden druhému pomáhá. Je všude tam, kde se objeví laskavost, odpuštění, smíření, naděje.

Proto se křesťané neustále už 2000 let modlí: “Přijď království tvé.” Potřebujeme k té dobrotě trochu postrčit a posílit od Toho nahoře. Být laskavým, obětavým a smířlivým člověkem není vždy snadné, ale stojí to za to. Ten pocit, kdy se Boží království prolamuje do toho našeho nedokonalého pozemského světa, je krásný.

Zatím tu úřadují pavouci, ale věřím, že se podaří získat dostatek peněz na opravu. Když se to podařilo lidem v 50. letech, proč by se to nemělo podařit dnes? Lidé se mě ptali, proč neopravíme kapli z církevních peněz, které jsme dostali z restitucí. A tak trpělivě vysvětluji, že naše církev nepatří mezi ty bohaté a finančně zajištěné. Před vyhlášením sbírky na Doniu se na transparentním účtu sešlo 30.000,- s tím, že samotná církev může přispět podobnou částkou. Mám montérky i nářadí, fyzické práce se nebojím. Deset let jsme svépomocí opravovali faru v Roudnici nad Labem. Svou energii rádi vložíme i do opravy této kaple. Nejdřív ale potřebujeme pomoc od vás.