Komu pomůžeme?

Patrika spolu s jeho tatínkem maminka opustila, když mu byly 4 roky. Její odchod Patrika poznamenal natolik, že je doteď neustále ve střehu a kontroluje svého otce, jestli je doma. Každou noc ho chodívá do ložnice tiše pozorovat, protože se musí ujistit, že je stále doma.

Už v průběhu těhotenství lékaři informovali jeho matku o špatných výsledcích testů z plodové vody a dalších vyšetřeních. Bohužel se o tom nikdy jeho otci nezmínila. Po narození měl Patrik nepřiměřeně velký propadlý hrudník a v očích krev. O pár let později mu byla diagnostikována středně těžká mentální retardace, ztráta sluchu z 97 % a křivý růst páteře, který mu znesnadňuje sed i chůzi. Neposedí dlouho. Sedává jen občas na židle bez koleček. Odmítá chodit po schodech. Jízda MHD mu nedělá dobře, otec si musel proto pořídit auto. Patrik má fobii z uzavřených a úzkých prostor. K cizím lidem je přátelský, ale nevydrží být s nimi dlouho o samotě, po chvilce vyhledává otcovu přítomnost. Když ho dlouho nevidí, stává se agresivním. V takové situaci je pak nezvladatelný, neposlouchá nikoho kromě jeho. Nemá rád, když ho někdo k něčemu nutí. Je dobré ho nechat být, ať vychladne.

Patrik ráno nesnídá. První jídlo má až kolem 10h. Když mu znakovou řečí otec ukáže, že se má nasnídat, poslechne ho a sní ji, ale hned poté vše vyzvrací. Proto syna nenutí snídat. U oběda nastává opačný proces. Musí ho vždy zavčasu zastavit, protože by jinak nepřetržitě pokračoval v jezení, které by vedlo opět ke zvracení. Potřebuje pomoct jak s krmením, tak i s oblékáním a osobní hygienou, protože toho sám není schopen. I přesto, že je neslyšící, má rád hudbu (zvuk je vibrace, kterou cítí), na kterou dokonce tančí. S Patrikem otec velice rád chodí do bazénu a do přírody.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze z této sbírky budou použity na uhrazení neurosenzorických terapií ve Verheul centru v Ostravě. I když to pro Patrika bude pouze krátkodobá terapie, i tak mu to se zlepšením jeho zdravotního stavu moc pomůže.