Ahoj!
Jmenuju se Péťa Čánecký a je mi sedmnáct. Jsem úplně normální kluk a rád se směju nebo si povídám s kamarádama. Mám rád spoustu věcí, a některý zas rád nemám. Jako každej. Baví mě dělat fotky. A dělám taky videa. Miluju písničky Evy Burešové nebo od Miraie. Oba jsem potkal a bavil se s nima. Jsou hrozně fajn. Potkal jsem se i s dalšíma slavnejma lidma. Třeba když jsem si zahrál v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Tam to bylo super. A mám rád podzim a taky zimu. To proto, že mám narozeniny. Narodil jsem se totiž v listopadu. A teď se na narozky těším ještě víc než dřív. Budu mít osmnáct! To bude velký! Jsem zvědavej, jestli dostanu od mamky s taťkou nějakej dárek.
Ale víte, co bych si přál ze všeho nejvíc? A mamka s tátou taky? Abych byl zdravej. Ale to se nám asi úplně nesplní. Narodil jsem se totiž se srdeční vadou a ani operace, kterou jsem prodělal jako miminko, mi moc nepomohla. Ta vada je tak těžká, že způsobuje, že mi srdce selhává. Proto mi už skoro tři roky v nemocnici podávají speciální léčbu, kterou mi píchají do žíly. Jenže ty léky mně prý už stejně nevyléčí, jenom zpomalí průběh mé nemoci.
Musím říct, že to, co se se mnou děje, je pro mě dost náročný. A nejen pro mě. Mamka s tátou jsou z toho smutní a hlavně jsou kvůli tomu oba v jednom kole. Jezdíme často do nemocnice, pro léky, na kontroly, na převazy. Mamka se mi věnuje vlastně pořád. A občas na ní vidím, že je unavená. Nebo uplakaná? Mám ji moc rád. Udělá všechno pro to, abych byl spokojenej a zažil nějakou radost. A já bych jí rád aspoň trochu pomoh.
