Pohon k mechanickému vozíku pro Danielu

Ahoj jmenuji se Daniela a letos mi bylo 29 let a od narození mám myopatií typu CCD je to nevyléčitelné nervosvalové onemocnění. Projevem nemoci je svalová slabost a časem se zhoršuje. Ujdu krátkou vzdálenost. Kdykoliv jdu ven musím sebou brát vozík. invalidní. Jsou i dny, kdy se bez pomoci ostatních neobejdu vůbec. Nemoc postihuje jak nohy, tak ruce. Je náročné vyrazit si sama ven do města nebo jen na nákup.  Celou cestu zpátky ručkuji do mírného kopečku a je to pro mě náročné.

Nemoc se u mě projevila v dětství, měla jsem problémy s chůzí a rychleji se unavila, a pomalu se začala zhoršovat. Díky svojí rodině jsem se, ale necítila tolik omezovaná nemocí. I když jsem už od dětství používala mechanický invalidní vozík. Měla jsem volnost a chodila ven s kamarády.

Nechci trávit čas doma, proto jsem se začala zajímat o to, co bych mohla dělat. Jak bych mohla pomáhat druhým, i když sama potřebuji pomoc.

Bydlím ve vesnici v údolí Býlích Karpat, autobus tu nejezdí moc často a pokud bych chtěla sama do vedlejšího města na poštu nebo cukrárny mám to s kopce, do kopce. Kopce nevyručkuji a současný pohon nemá takovou sílu, aby některé vyjel. Nový silnější pohon k vozíku by mi otevřel zcela nové možnosti.

O mě už něco málo víte, ale to není všechno. Možnost chodit na delší procházky semnou, by uvítala asistenční fenka Mína i Bella se kterou se věnuji paraagility. S Bellou jsme Vicemistryně v paraagility v České republice. Tento sport se podobá koňskému parkuru, akorát překážky překonává pes a já ho navádím z vozíku, kdy jedu vedle něho. Výkonnější pohon k vozíku by mi otevřel možnosti ke svobodě a nezávislosti na pomoci druhých.  Současný pohon, který používám je určený do městského prostředí není vhodný do místa, kde bydlím ani pro sport paraagility. Stačí prudší kopec a pohon mě nevyveze nahoru. Nerovný terén nebo i ranní rosa na trávě a problém je na světě. Protáčí se mi kolečko a vozík nechce jet dál. Dále se věnuji canisterapii s mojí fenkou Mínou a s kocourem Macíkem a kočkou Zuzkou felinoterapii. Společně chodíme rozdávat radost do mateřské školky, domovů pro seniory a nemocnice.

Na zakoupení nového přídavného elektropohonu k mechanickému vozíku od firmy Klaxon.

Můj mechanický vozík je lehký a byl upravený tak, abych se dokázala sama pohybovat. Postupem času, ale ztrácím sílu v rukou. Tak je pro mě pohon k vozíku šancí být samostatná a méně odkázaná na pomoc ostatních.  Současný pohon, co mám už nesplňuje nároky, jaké bych potřebovala. Nový elektropohon, jsem si měla možnost vyzkoušet doma, tak na Mistrovství České republiky v Paragility. Byla to velká změna nejen ve výkonu, ale i bezpečnosti. Díky pohonu vyjedu všechny kopce. Když jedu z kopce pohon sám začne zpomalovat. Má mnohem více bezpečnostních prvků. Cítila jsem se bezpečně s svobodně. U současného pohonu toto není. Pojišťovna nehradí tento typ přídavného pohonu, ze zákona nemůžeme považovat za kompenzační pomůcku nic, co jede nad 6 km za hodinu.

Pokud se nevybere požadovaná částka pokusím se žádat nadace. I když žiju doma u rodičů, bohužel i s jejich pomocí si nemůžu dovolit zaplatit si pohon k vozíku z vlastních zdrojů.

Pokud by se naopak vybralo víc, použila bych peníze jako doplatek k novému mechanickému vozíku, neboť ten stávající mám od doby, kdy jsem studovala na střední škole. Pojišťovna sice přispívá 40.000 Kč, ale to bohužel na kvalitní a lehký vozík, který bych využila i při sportu, tak běžném v životě to nestačí.

Pomozte mi, prosím, abych i já mohla vracet pomoc cestou, kterou umím se svými čtyřnohými parťáky, kde je to potřeba a kde to přináší radost a mnohdy i úlevu.

Předem děkuji za Vaši pomoc. Daniela (Mína, Bella, Macík a Zuzka)

Ukázka mě a Belly na tréninku agility