Když doufáte a pevně věříte, ze celé vaše těhotenství je v pořádku a během porodu se všechno rázem změní a zhroutí se vám svět…
Gabča i celá rodina byla tenkrát šťastná, když nám mohla oznámit tu veselou zprávu o jejím těhotenství. Dokonce dvojitém štěstí našich bublin, jak jsme jim všichni moc rádi říkali. Během těhotenství se zdálo být všechno v pořádku a nic nenasvědčovalo tomu, že by to mohlo být jinak. Dvakrát ji sice rozehnali porod, ale bubliny se měly čile k světu a rostly a rostly :-) A pak to přišlo – den, na který nikdo z nás už nezapomene –13. dubna 2022.
Přichází porod, rychlý transport do nemocnice, doporučení lékařů rodit přirozenou cestou a na svět přichází Adámek, nedýchal, měl omotaný pupečník kolem krku, Apgar score měl 3–7–8, ale měl štěstí, že byl první a měl poměrně dobrou adaptaci. Davají ho do inkubátoru. Následně se celý porod uklidnil, ale v bříšku čekal ještě Domča! Bohužel nikdo nerozhodl o císařském řezu, dále nechali maminku rodit přirozeně a druhý porod trval bezmála 42 minut, z toho několik minut byl Domísek bez kyslíku (přesný počet minut nám dosud nikdo neřekl). Po porodu nedýchal, prodělal HIE III.stupně (Hypoxicko-ischemická encefalopatie), Apgar scóre měl 2–4–5. Lékaři ho okamžitě odnesli a maminku nechali čekat bez informaci, co se s ním bude dít dále. Byla to tehdy velká beznaděj pro všechny a pro maminku bublin obrovská psychická zátěž. Obě dvojčátka byla dále sledována a čekalo se na další vývoj. Přístup některých zaměstnanců nemocnice byl necitlivý, diagnózy a doporučení sdělovali s takovým klidem, až se srdce svíralo.
