Kája byl voják, milovník běhu, aut, motorek a angličtiny. Dárce krve i kostní dřeně. Kluk s velkým srdcem a vždy pomocnou rukou pro druhé. Do jeho života zasáhla dvakrát velká tragédie. V roce 2016 vážná autonehoda, po které dlouho bojoval o život, ale dokázal se znovu postavit na nohy, vrátit se do práce i ke svým koníčkům. V roce 2018 pak přišla další rána. Mého syna Karla ze zadu napadli a ubili do bezvědomí…
Pachatel ho několika ranami do hlavy srazil k zemi, a přestože už byl Kája v bezvědomí, pokračoval v bití. Syn tak skončil s proraženou lebkou a otokem mozku v nemocnici, kde podstoupil několikahodinovou operaci. První zpráva z nemocnice: pacient je fyziologicky mrtev a udržován pouze přístroji. Tenkrát jsme se při odchodu od bezvládného těla pokaždé loučili…
Po týdnech umělého spánku, několika operacích se Kája probudil. Ochrnutý, na plenách, odkázaný na krmení. Trávili jsme celé dny v nemocnici. Četli jsme, vyprávěli, masírovali… Po 4 měsících v nemocnici a prvotní 3měsíční rehabilitaci se vrátil domů, přestože ortel paní primářky zněl 24hodinová péče. Ze mě se tím stala pečovatelka a hmotněprávní opatrovník. Byla nám sice doporučena LDN, ale to jsme nikdy nepřijmuli. Jestli přežil, musí to mít nějaký smysl.
Z počátku jsme se snažili střídat pobyt doma s pobytem na tak důležitých rehabilitacích po dvou až třech měsících. Poslední dva roky jsme vděčni za dva pobyty ročně. Karel už s dopomocí chodí a nají se, ale stále nečte, nepíše, nemluví a jeho porozumění není stoprocentní. Zůstal pravostranně ochrnutý, ale cvičením se podařilo zatím alespoň nohu trochu rozhýbat. Bohužel se projevila i poúrazová epilepsie, která nás občas vrátí o kus zpět z již vydřených úspěchů.
Kája je mentálně naprosto v pořádku, ale nedokáže říct, co chce či potřebuje. Přes toneztrácí úsměv a dál bojuje, rehabilituje a učí se.
Neurorehabilitační pohybové a logopedické pobyty pro dospělé jsou mimo tabulky pojišťovny. Proto jsme nuceni je řešit sbírkami a za pomoci nadací. Měsíční pobyt stojí 190 tisíc Kč s doprovodem, který je v jeho stavu podmínkou. Dále chodí 2× týdně na neurorehabilitační cvičení, která mu pomáhají udržovat prozatím získanou pohyblivost. Pro naši rodinu je to finančně velmi náročné a proto bychom rádi na pobyt a část cvičení vybrali touto sbírkou.
Cesta bude dlouhá, ale dokud se daří jít po krůčcích vpřed, jít prostě musíme. Za každou vaši pomoc budeme vděčni.
Máma Zuzana.
