Tímto bych Vám chtěla představit našeho Domču, kterému je 21 měsíců. Domča se narodil s dětskou mozkovou obrnou, epilepsií, těžkou mentalní retardací a mikrocefalií.
Jeho příchod na svět byl už od prvních vteřin veliký boj. Nastal komplikovaný porod ( předčasný 36+3), kdy se Domča narodil takřka bez známek života. V první minutě dostával silné epileptické záchvaty s kterými bojoval celých 12 dní na JIP, ale je to velký bojovník a svou první bitvu, o to být tu s námi, s pomocí zdravotníků a mého modlení, vyhrál . Ale co nikdo nevěděl, Domči největší bitva o to být uplně normální kluk začala právě 31. den, kdy byl propuštěn s těžkým poškozením mozku z porodnice.
Po šesti týdnech jsme navštívili dětského lékaře u kterého byla u Domči zjištěna mikrocefalie – dolichocefalie.
Od dvou měsíců jsem s Domčou ambulantně docházeli na rehabilitační cvičení – Vojtovu metodu, na která se jeho stav spíše prohluboval a jeho mozeček nespolupracoval . Po 8 měsících náš ošetřující lékař usoudil, že máme Vojtovu metodu přerušit kvůli riziku epileptických záchvatů.
Od té doby jsem s Domčou cvičila doma různé cviky na protažení svalstva a docházela jsam na akupunkturu a kraniosakrální terapie do INSPIRITA. Po akupunkturách a terapiích se u Domči dostavilo zlepšení funkčnosti střev a byl klidnější a méně křečovitý. Co se týče pohybu začal více používat nožičky.
Od 8 měsíce tohoto roku jsme začali chodit s Domčou na rehabilitace, které mu už po první návštěvě viditelně pomáhají, ale jsou bohužel hrazené pojišťovnou jen z části a pro mě už jsou terapie finančně nedosažitelné. Bohužel jeho otec se ho vzdal krátce po jeho narození a přerušil s námi veškerý kontakt a odmítá jakkoliv přispívat na Domči léčbu. Domča už nikdy nebude úplně normální kluk, ale moc bych si přála, aby se mohl posadit a nebo i postavit na vlastní nohy. Chtěla bych vás touto cestou požádat o pomoc dát tomu mému klukovi šanci, alespoň na trochu normální život .
Předem všem z celého srdce děkuji za jakoukoliv pomoc.
