Pomozte nám pečovat o zraněné dětské duše

Vážení dárci,

rádi bychom vám popřáli krásný podzimní den a poděkovali za podporu naší činnosti a poslání.

Již přes 30 let pomáháme dětem s těžkými životními příběhy! Bez Vaší pomoci by to ale nešlo!

50% nejnutnějších nákladů pokrýváme totiž právě z vašich příspěvků!

Dovolte mi se s vámi podělit o osud jedné sourozenecké skupiny, která v našem Klokánku našla útočiště a bezpečí. Příběh bohužel připomíná spíše scénář děsivého filmu. V našich Klokáncích jsme ale s těmito příběhy konfrontováni každý den.

Děkujeme za Vaše laskavá a štědrá srdce! Jen díky Vaší podpoře můžeme dál pomáhat!! Opakovaných darů si hluboce vážíme!

Šest opuštěných andílků

Rodina – matka, otec a šest dětí. Nemají kde bydlet. Jejich majetek se vejde do pár igelitek. Stěhují se po početné širší rodině. Na školu, kam by měly starší děti chodit, není ani pomyšlení. Nejmladšímu andílkovi je sotva rok, když pláče, je na dětech, aby se o něj postaraly. A ony to udělají, jak jen toho jsou schopní. Dospěláci popíjejí a pokuřují, děti jsou odkázány jen na sebe, usnou tam, kde si najdou místečko.

Jenže pak si sousedé stěžují na hluk a hromadu nepřihlášených osob a tak se rodina stěhuje zase jinam a vše se opakuje. Co ale naděláte, když takhle početnou a zadluženou rodinu nikdo do podnájmu neubytuje a ani azylové domy nemají tak velké byty. Děti se toulají po ulicích, vybírají popelnice. Spí na zemi. Neustálé migrování jim také neprospívá.

Nakonec ale vlastní širší rodina upozorní příslušné orgány na katastrofický stav dětí. Sociálka podává návrh soudu na odebrání sourozenců. Miminko, dvou, čtyř, sedmi, osmi a devítileté děti jsou odebrány z naprosto děsivých podmínek ubytovny, kde zrovna přechodně rodina žije.

Jsou odvezeny přímo do Klokánku.

Děti jsou v doslova bídném stavu. Tety v Klokánku je nejdříve vykoupou, nakrmí a vytvoří klidné a bezpečné místo, kde mohou s novým plyšáčkem třeba jen chvíli sledovat pohádku. Miminko stále spinká..je také třeba ho umýt a převléknout do čistého, pomazlit, pochovat. Jenže miminko se nebudí. Jeho dýchání je nepravidelné, nereaguje na podněty. Starší děti vypoví, že už takhle spí dlouho, jen někdy sebou cuká.

Tety z Klokánku děťátko okamžitě vezou do nemocnice na vyšetření. Tam lékaři zjistí, že krvácí do mozku a je nutná okamžitá operace. Stav holčičky je kritický. Policie šetřením zjistí, že o ni pečovali většinou starší sourozenci, kterým opakovaně spadlo na zem. Že po posledním pádu na schodech miminko sice nejdřív plakalo, ale pak hodně spinkalo a máma s tátou říkali, že je andílek.

V Klokánku se děti poprvé zažijí, co to je bezpečné a láskyplné prostředí, starost pečující osoby a to, jak má rodina fungovat. Školáci dostanou aktovky a tety je vozí do školy. A že tam mají co dohánět! Menší děti si užívají her v klokánčí školičce a na hřišti, odpoledne pak tráví čas společně. Jen bez miminka, po dvou měsících v nemocnici zemřelo.

I s takovými příběhy se u nás setkáváme. Často si i popláčeme společně s dětmi, to je smutná realita. Ale musíme sebrat sílu a pomáhat dál. Protože věříme, že to má smysl!

Užívejte života a zaměřujte se v něm na to krásné, protože to má také smysl :-)

Iva z Fondu ohrožených dětí 

Vážení přátelé,

srdečně vám děkujeme za dary a podporu našich Klokánků.

V Klokáncích se staráme o děti s těžkým životním osudem. Vždy ale věříme v jejich dobrý konec.

Budeme vám dnes vyprávět příběh dívky Valerie a možná vás dojme a inspiruje, jaká síla a odhodlání v dětech dřímá.

O Valince – příběh z Klokánku s dobrým koncem

Příjem jedenáctileté holčičky do Klokánku probíhal netradičně. Dívku jsme přijímali společně s jejím nerozlučným přítelem – pejskem, bez kterého nemohla být. Ani na minutu! A tak musela vstupní zdravotní prohlídku absolvovat nejen Valinka, ale i její čtyřnohý kamarád. Valinka ho milovala. Vždyť právě on byl jejím důvodem k útěku z domova.

„Když táta řezal řemenem mámu nebo mě, tak mi to už ani moc nevadilo. Byly jsme obě zvyklé. Ale on začal kopat do Bédi. Nesnesla jsem, jak můj pejsek brečel!“ svěřila se tetě a při hrozné vzpomínce se neubránila slzám.

Valinka měla slabost nejen pro svého pejska, ale milovala snad všechna zvířata. I o obyčejné mouše věděla víc, než leckterý student přírodovědy! Informace si vyhledávala na internetu. Když dostala notebook, pořízený ze sponzorského daru, neznalo její štěstí mezí. Stále si zjišťovala něco nového ze zvířecí říše a zapisovala do speciálního sešitu. „Budu zvěrolékařkou! Ale pro chudá zvířátka, co žijí s lidmi na ulici!“ svěřila se pracovníkům Klokánku a ukázala jim plán, který si napsala ze zadu na desky sešitu. Byl jednoduchý: gymnázium, vysoká škola veterinární a brigáda v cizině. Vlastní ordinace a nadace… Na jedenáctiletou holčičku slušné, ne?

Když ji teta vyjádřila obdiv, Valinka jen pokrčila rameny: „Klokánek nemusí přece být jen pro děti, zvířátka si taky zaslouží svůj kousek štěstí!“ Valinka se po delším čase mohla vrátit k mamince, která kvůli dceři, aby ji získala, opustila násilnického manžela, a přestěhovala se do mnoho kilometrů vzdáleného města. V současné době je v prvním ročníku gymnázia. Přesně podle plánu!

Tak co? Nezvedl vám tento příběh dnes náladu? :-) Doufáme, že ano a děkujeme za vaši podporu. U sbírky si můžete nastavit i trvalý příkaz..třeba na 200 Kč měsíčně..mít pravidelné podporovatele je pro nás to největší ocenění naší práce!

Děkujeme, že díky vám můžeme pomáhat!

Klokánky a Fond ohrožených dětí