Sofinka se narodila o měsíc dříve po komplikovaném a rizikovém porodu. Hned pár dní po porodu jí byla zjištěna nedomykavost chlopní a defekt síňového septa. Byla tedy hned převezena do nemocnice v Ostravě, kde strávila měsíc na pozorování. Po propuštění z nemocnice se jevila jako běžné miminko. Jen moc nejedla a nedívala se do očí. Jelikož nemohla delší dobu ležet na bříšku, tak se začal řešit její opožděný vývoj. Sofinka se nakonec rozjedla a začala jíst vše a kolem roku začala žvatlat a říkat první slova jako je máma, táta, mňam, ne a podobně.
Kolem roku a půl, ale onemocněla a chvíli nato se začala chovat jako úplně jiné dítě. Přestala jíst spoustu věcí, přestala říkat vše, co se naučila a chodit začala až po roce a půl. Sofinka navíc začala k tomu všemu stavět vše do řady, chodit po špičkách, stále poskakovala a úplně přestala navazovat oční kontakt. Doktorka nás informovala, že to ještě nic neznamená a vše dožene. Ale dcera stárla a vše se zhoršovalo. Dcera měla 2 roky a nemluvila, stále měla plínky, nereagovala na jméno ani na volání, zkrátka jako by nás nevnímala. Objednali jsme se s ní tedy k psycholožce, kde nám na začátku bylo sděleno, že má opožděný vývoj. Před 3. rokem se to ale stále nezlepšilo, a to nám už bylo sděleno, že má lehkou psychomotorickou retardaci, ADHD a Autismus.
Život se nám v tu chvíli obrátil naruby a my začali hledat, co to znamená, obnáší, jaká je šance na normální plnohodnotný život. Začal kolotoč doktorů a různých vyšetření od psycholožky, foniatrie po neurologii. Také začíná navštěvovat logopedii, která ji snad trochu pomůže v komunikaci.
Sice ji zahrnujeme veškerou láskou a péčí, ale to bohužel nestačí k tomu, aby se aspoň trochu posunula dál a proto potřebuje navštěvovat terapie, které ji v rozvoji pomohou.
Sofinka je velice šťastné a usměvavé dítě, má ráda knihy, míče, kostky a hlavně vodu. Věřím, že společnou pomocí ji dokážeme pomoct aspoň k šanci na lepší život, který si nepochybně zaslouží, jako každé dítě.
