Jsme Dočasná Company z.s. ,
skupina mladých umělců převážně z oblasti současného tance. Spolu s dalšími externími profesionály z řad tanečníků, scénografů, skladatelů a dalších, jsme se pustili do tvorby celovečerního programu s názvem Poutníci pod vedením Anny Benhak. Něco víc o nás můžeš zjistit zde: FB Dočasné Company
Kompilace z fotografií Vojtěcha Brtnického
Foto: Nikita Bastlová
Tanec + hudba + zpěv + výtvarná instalace = Poutníci
FB událost
Instagram Poutníků
Projekt Poutníci je divadelní představení kombinující tanec, hudbu, zpěv a výtvarnou instalaci s tématikou úzkostných stavů a snahou dostat se z nich ven!
Propojili jsme se, abychom se mohli vyjádřit k tématu duševního zdraví, který v dnešní době vybublává na povrch jako nikdy před tím. Hlavním poselstvím tohoto multižánrového představení je stav smíření. K němu však vede dosti trnitá pouť. Projekt Poutníci je cestou do fantaskní říše nevědomí, kde se člověk setkává se svými stíny. Způsob, jakým se s nimi vypořádává, demonstruje vztah, který má „poutník“ sám k sobě. Pojetí nevědomí je inspirované Carlem Gustavem Jungem.
Foto: Nikita Bastlová
Anotace:
Uvíznout v smyšlenkách dravého pavouka
v lepkavé síti, co si z vlastní mysli vysoukal
Poutníkem v pustině, prach vítr rozfouká
slídící stíny získaly svého otroka
Poutníci, poutníci pouští
ve své samotě po vodě touží
noří se dokola do stejné řeky
pramen však vyprahl před dávnými věky
Poutníci, poutníci pouští
ve vlastních stopách se marně pokouší
najít cestu ven
každý horkem omámen
(Výňatek ze stejnojmenné písně A. Benhak)
Vytvořeno pomocí AI, Anna Benhak
Tematická rovina a inspirace:
Tématem projektu Poutníci je snaha člověka vrátit se zpět do normálního psychického stavu. Předmětem zkoumání je pocit, který nastává ve změněném stavu mysli úzkostného až depresivního člověka, naprosté odloučení od světa, osamělost, únava, strach, že již nikdy nebude lépe, neschopnost si pomoci, zacyklenost.
Scény, se kterými pracujeme, propojuje otázka “Jak se dostáváš z toho nejtemnějšího místa ve své hlavě?” Ono nejtemnější místo je v představení reprezentováno scénograficky a pohybově znázorněnou pavoučí sítí, která je též metaforou k naší mysli a stejně tak může být chápána jako schéma nervových spojení v lidském mozku. Performeři představují lapené tvory, kteří jsou mouchami i pavouky zároveň.
Tuto scénu dobře popisuje též jedna část anotace:
Uvíznout v smyšlenkách
dravého pavouka
V lepkavé síti co si
z vlastní mysli vysoukal
(úryvek z písně Poutníci, autorka Anna Benhak)
Foto: Nikita Bastlová
Téma úzkosti a její převedení do divadelního jazyka
Napříč představením se setkáváme s takzvanými stíny, nejskrytější součástí lidské osobnosti. Terminologie je vypůjčená od C.G. Junga, švýcarského lékaře, psychiatra a psychoterapeuta, zakladatele analytické psychologie, jehož přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě schizofrenie. Inspirovány Jungovým výkladem, postavy v choreografii jakoby neustále oscilovaly mezi člověkem a stínem. Pohybový materiál je inspirován pocitem dostat ze sebe něco ven, pocitem svázanosti, pocitem neschopnosti mluvit, řvát, aj.
Foto: Nikita Bastlová
Foto ze zkoušky, Anna Benhak
Hlas, zpěv, zvuk
Zapojení hlasu má své tématické odůvodnění. Různá vyluzování zvuků, cvakání, řev a syčení jsou projevy, které nám evokují zvířecí říši, tedy něco nelidského, něco pudového. Zpěv konkrétní písně je naopak projevem velmi lidským. Vyluzování zvuků i zpěv performerů má tedy v tomto díle silnou významotvornou roli.
Hledání vlastního hlasu a jeho použití značí potřebu autenticky se projevit. Najít svůj hlas, najít vnitřní sílu, zastat se sám sebe.