Pomocná ruka pro Maťa

Komu pomůžeme?

Kdo zná Maťa, pamatuje si ho jako dvoumetrového optimistického chlapa, fotbalistu plného humoru a lásky k životu, člověka s velkým srdcem a hlavně tátu malé Terezky. Tím vším stále je, ale už ne úplně.

6. červenec 2022 se stal dnem, který otočil o 360 ° život jemu i všem jeho blízkým. Při běžné kontrole stavby se pod ním zřítilo lešení a Maťo spadl z výšky 15 metrů na zem. Po převozu do nemocnice a okamžitém zásahu lékařů, bylo vyšetřením zjištěno, že utrpěl rozsáhlá a vážná zranění. Poraněná mícha, rozdrcené obratle, zlámaná žebra, rozdrcená paže. To vše naznačovalo, že léčba bude dlouhá a výsledek na plné uzdravení nejistý. Maťo podstoupil 3 náročné operace, při kterých se lékaři vší silou snažili postavit ho zpět na nohy. Přes všechny jejich snahy se to bohužel nepodařilo… Naděje na uzdravení se zmenšovala, ale jak české přísloví praví, naděje umírá poslední. Po ukončení 3měsíční hospitalizace v nemocnici Motol byl Maťo převezen do RHB ústavu v Kladrubech, kde jiskřička naděje opět zazářila. Maťo, bojovník a celoživotní sportovec, se do 3měsíčního RHB programu vrhl po hlavě a každodenní dril v tělocvičně, bazénu a všemožných fyzio procedurách ho hnal kupředu a dodával mu sílu bojovat. Hnala ho síla hodná 190cm statného a po všech stránkách silného muže, který se o sebe a své blízké uměl vždy ve všech směrech postarat. Síla, kterou umocňovalo vědomí, že musí udělat absolutní maximum proto, aby svou jedinou dcerku odvedl po vlastních nohách do 1. třídy.

Ale ani všechny síly světa nestačily na to, aby se Maťo na vlastní nohy postavil.

Maťo se sice už skoro rok kouká na svět zespoda, ale určitě ne s hlavou sklopenou, protože tu drží vzhůru a věří, že už bude jen líp.

A jak říká: ,,Loptu zober čert, ale ten drobček je moje najvačšie šťastie."

A tomu drobčeku si přeje být co nejblíže, trávit s ní veškerý možný čas a pomáhat jí se vším, jak táta v jeho situaci jen může.

Cesty Terezčiných rodičů se už před nějakým časem rozešly, ale i tak tvoří milující rodinu a jsou blízkými přáteli. Terezka s maminkou bydlí v Příbrami, v domě bez výtahu, v druhém patře a v bytě který není uzpůsobený pro potřeby vozíčkáře. Po rehabilitaci v Kladrubech mu je v rámci programu zajištěn pronájem bezbariérového bytu na jeden rok v Praze, která je 60 kilometrů od bydliště jeho dcery Terezky. Když chce Maťo vidět svou rodinu a přátele, musí si pro něj jeho nejbližší dojet a odvézt ho do Příbramského bytu jeho švagrové, který je sice v přízemí, ale i tak je zapotřebí min. dvou silných chlapů, aby ho do bytu vynesli, ale ani tento byt není bezbariérový.

Maťův největší sen a přání je, aby mohl být opět co nejblíž své rodině a být co nejvíce samostatný.