Radeček je jednu nohu od adopce

Komu pomůžeme?

Ačkoliv jsme nepochopili, jak mohl být někdo tak krutý a bezcitný, že vyhodil malé handicapované štěňátko a nechal ho napospas venku, kde by v mrazu dlouho nepřežilo, když už ho osud zavál k nám, bez meškání jsme vyhledali odbornou pomoc. S několika chirurgy jsme naplánovali postupné kroky v horizontu jednoho až dvou let. Dodržovali jsme přísný režim a Radečka drželi ve slabší výživové kondici. Přitom mu zajišťovali superprémiovou stravu a výživové doplňky a dostatek kontrolovaného pohybu a zároveň mu nechali na míru vyrábět ortézky, které s ním rostly a nožičku přidržovaly. Cílem bylo dosažení fyzické dospělosti, aby se dala packa zoperovat a nemusela se celá amputovat. Ani na chvíli jsme nepochybovali, že se podaří plán uskutečnit a Radečka pak uvolníme do adopce.

První rok jsme mu dopřáli všechno, co každé štěně potřebuje k tomu, aby z něj byl sebevědomý a šťastný pes. Bez pochyb můžeme říct, že je to přátelský, zábavný i veselý a spokojený hafan, který za tu dobu v útulku Psí ostrov přijal, vychoval a na novou cestu za báječným životem vyprovodil nespočet psích trosečníků. Stal se nejlepším psím kamarádem i většiny „nepřízpusobivých“ psů a (nebýt handicapu) dávno by i on dělal radost aktivní rodině. 

Mnozí z vás určitě Radečka u nás na Psím ostrově potkali a měli možnost ho poškrabat nad ocasem. Možná právě vám nosil k nohám balonek a očima vás prosil, abyste mu ho hodili a on ho mohl přinést zpět. Viděli jste, jak moc si chce užívat života a absolutně svůj handicap neřeší. Někteří jste si ani nevšimli, že nějaký handicap má. Od malička v prstech levé nožky nemá cit. A to už se bohužel nedá změnit. Levá nožička narostla o 17cm kratší než pravá přední. Funguje spíše jako opěrná „berlička“ a Ráďa se na ní točí, protože v kloubu ji ohýbat nelze. Ortézky přestaly fungovat a nožku odíraly. Kvůli prošlapům musíme necitlivé polštářky několikrát děnně převazovat a ačkoliv je aportování a přílišné vyskakování zakázáno, logicky se i pravá přední pacina více zatěžuje a rychleji se opotřebovává. 

Nové 3D rentgeny ukázaly, že pravá noha, na kterou Ráďa spoléhá a zatěžuje ji mnohem více, vykazuje známky dysplazie loketního kloubu s úlomky a poškozenou chrupavkou. A kdyby se mu deformovaná nožka amputovala celá, určitě by se naučil běhat po třech, ale přenášel by celou váhu na přední pravou “zdravou” a ta by ji neunesla. Laicky to znamená, že bez chirurgie by téměř jistě brzy přestal chodit i na pravou přední. Umíte si domyslet, jakou šanci na život má pes bez předních nohou. Úlomky se podařilo odstranit artroskopicky. A teď už vlastně existují jen 2 cesty. Můžeme přestat Radečkův stav řešit a necháme ho v útulku ve stavu, kdy mu o 20% kratší nožka při každém špatném došlápnutí krvácí. V těle bude mít neustálý zánět, nohu budeme dál denně převazovat, bránit mu v pohybu, který tak miluje. Budeme doslova čekat, až se jedna nebo druhá nožička zbortí. A to bude konec, čímž myslíme nevyhnutelnou eutanázii.

Pak ale existuje ještě druhá možnost. 

Jedinečná naděje na život s co nejmenším omezením a pozitivními vyhlídkami do budoucna. S vidinou adopce skvělou rodinou.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Ta naděje má zkratku ITAP. Jde o PROTÉZU používanou v případech amputace končetiny umožňující připojení exoprotézy, která nahrazuje ztracenou končetinu. To znamená, že by Radečkovi v prvním kroce amputovali vyrotovanou a deformovanou část levé tlapky nad karpem a po zhojení by mu v dalším kroku voperovali pevnou protézu. Implantát se integruje s kostí, tkáň obklopující implantát přilne k povrchu kovu. Na ten se pak nasadí pevná protéza, takové „kopejtko“, takže převazy, ortézy, infekce, antibiotika, zákazy pohybu, zákazy koupání v rybníce…. to vše by se stalo minulostí. Radeček by za pár měsíců mohl běhat, skákat, aportovat, plavat, zkrátka plnohodnotně žít jako normální, zdravý čtyřnohý pes. Pro tak náročný zákrok nám byl doporučen jeden z nejlepších ortopedů v ČR, mezinárodně respektovaný lékař z Animal Clinic v Praze. Pokud se neobjeví komplikace, včetně extrémního pádu koruny vůči euru, neměly by náklady operací a všech s nimi spojených potřebných úkonů přesáhnout v přepočtu 150 000 Kč. Není to málo, ale kolik stojí život? Věříme v dobro. Věříme, že se korunku ke korunce podaří penízky posbírat a Ráďa se s kopejtkem rozběhne vstříc své trvalé a milující rodině. Kdyby se snad dokonce podařilo nasbírat více, než Ráďa spotřebuje, vybereme jiného psího trosečníka z útulku, kterého od adopce dělí podobný „neřešitelný“ problém.