Eliška se narodila jako krásná a zdravá holčička, plná životní energie a radosti. Během prvního roku života se snažila podniknout své první krůčky, avšak tento cíl zůstal nesplněný, přestože se usilovně pokoušela stát na špičkách a opírat se o nábytek. Její rodiče se v této náročné situaci poradili s pediatrem, což je navedlo na cestu k dětské neurologii. Zde byla diagnozována dětská mozková obrna (DMO), konkrétně spastická diparéza, později se k ní připojila i kvadraparéza. Eliška se nesnadno udržovala na nohou, často potřebovala podporu pomůcek či druhé osoby. Přesto však dokázala samostatně lézt po čtyřech, samostatně se najíst, napít a částečně se oblékat. Dokonce nastoupila do školky a v první třídě se naučila číst a psát, i když se začaly projevovat obtíže s jemnou motorikou rukou. Bohužel, ve čtvrté třídě se její stav zhoršil. V té době jí bylo 10 let a musela přestoupit do speciální školy v Rokycanech, kde trávila pouze omezený počet hodin týdně.
