Už je to 7 měsíců ode dne, co jsme tuto sbírku založili a za tu dobu jsme se přesvědčili, kolik neskutečně hodných lidí nejen okolo sebe máme 
Což je absolutně obrovskej počet lidí a každýmu jednomu z Vás opravdu z celýho srdce děkujeme
Což je pro nás jako zázrak Dobrý den, jmenuji se Maximek a na fotce vedle mě sedí můj malý bráška Matyásek, o kterém bych Vám chtěl něco říct. Bratříček sice vypadá úplně normálně, jako moji zdraví kamarádi, ale doktoři mu zjistili atypický Rettův syndrom. Já vůbec nevím, co to znamená, ale rodiče Vám pak o tom řeknou víc. Bráška bude mít v srpnu už 3 roky.
Když na bráchu zavolám, tak se na mě vůbec nepodívá a nerozumí ničemu, co mu říkám. Moc rád bych si s Matyáskem hrál, ale on nijak nepoužívá ručičky, aby si mohl vzít nějakou hračku. Baví mě si hrát na „schovku“, ale bráška neumí lézt po čtyřech, ani chodit.
Je mi strašně líto, že se poslední dobou pořád kouše do rukou a dělá si velké modřiny. On totiž prý skoro necítí žádnou bolest a rodiče se bojí, aby si třeba neukousl prst.
Často dostávám od babiček různé sladkosti, o které bych se chtěl s Matyáskem podělit, ale on může papat jen rozmixované jídlo, jinak blinká. Když bráška papá, tak mu někdy zpívám, aby lépe jedl, on totiž u jídla hodně pláče a já chci pomoct rodičům u krmení.
Bývám občas smutný, protože bych chtěl být více s maminkou, tatínkem a Matyáskem, ale oni musí často jezdit s bráchem do nemocnice na různá vyšetření, anebo s ním jezdí pořád rehabilitovat.
A když někam jedeme na výlet, tak se do toho našeho auta nevlezou skoro žádný moje hračky, protože tam má Matyásek tu speciální židličku, kočárek a hromadu dalších věcí, které prý všechny potřebuje. Proto bych byl moc rád, kdyby mamka s taťkem koupili nějakou dodávku, kam by vlezly všechny Matyáskovy i moje věci.
Já bych si nejvíce přál, kdybychom si s bratříčkem mohli spolu normálně hrát s autama, běhat po hřišti a houpat se na houpačkách, a aby se na mě někdy bratříček usmál, když ho budu rozesmívat. Mám ho totiž strašně moc rád.
