Bohužel se stalo to, za co jsme se modlili aby k tomu nedošlo. 

Přišla další vichřice a my jsme přišli o polovinu střechy. 

Není to vtip ani brzský apríl, je to tak. Střecha je v pr*eli. 

Zbyla nám polovina a stím tedy i dvě místnosti kam jsme museli bohužel všechny naskládat, takže jsou dětičky teď trochu víc v chumlu než obvykle. 

Naštěstí se akceptovali velmi dobře a dokážou spolu vyjít. 

Aktuálně řešíme zda provizorně narychlo střechu zaplácat do doby než budeme moci začít rekonstrukci, nebo začít danou půlku shelteru rozebírat a připravit první půlku na opravu. 

Podle všeho by už do konce měsíce neměl přijít vítr rychlejší nez 30km/h, takže by mělo být vše v pohodě. 

Třínohý dospělý kocourek Mandarina má novou rodinu!

Jsme neskutečně šťastni, že vám můžeme oznámit tu radostnou novinu.  

My jsme celkově extrémně opatrní na to, komu kočičku svěříme. Nikdy jsme nelpěli na tom aby byly kočičky rychle pryč. Všechny o které se staráme považujeme za vlastní. Trávíme s nimi maximální možný čas a věnujeme jim maximální péči ve všech ohledech. Výslednem jsou kočičky kterí můžete pustit ven na zahradu proběhnout a nikdy neutečou. Na zavolání se vrátí domů a respektují vás a mají rádi jako rodinu. Ano, někdy je kapku problé takovou kočičku dát někomu jinému, protože je na našem přístupu dost fixovaná. Ale vždy jsme to správně vyřešili a za celou dobu co předáváme kočičky do nových rodin jsme udělali jen jednu jedinou chybu a to hned při první adopci. 

https://www.envoan.com/post/impossible-became-reality

Dnes jsme velice hrdí na to, že Mandarina, kocourek cca 1,5 roku se kterým jsme museli víc než čtyři měsíce pracovat aby se vrátil s chutí do života po všem čím si prošel, našel novou rodinu. Rodinu která ho upřednostnila před padesátkou čtyřnohých kočiček a jednoznačně se stal favoritem číslo jedna už na první pohled.

Jedná se o pár, který se opravdu do Mandariny zamiloval. Je to už tři dny a on to zvládá na výbornou protože rodiče se o něj starají maximálně výborně. Máme obrovskou radost, že kočička kterou samozřejme nikdy nikdo nechce, protože jí chybí nožka našla rodinu a ještě k tomu snad nejlepší co by si mohla kdy přát. 

Celý příběh Mandarinky si můžete přečíst zde: 

https://www.envoan.com/post/impossible-became-reality

Jak jsme ke koťátkům i s maminkou přišli

Tato story je celkem ošklivá, nehezká a nepříjemná. Ukazuje co lidé dokážou, ale i to že jsou tu tací, kteří umí pomoci. 

Je večer, asi 22hod. a přijde mi zpráva s fotkami. Paní co mě upozornila na jiný připad v minulosti se mi ozvala znovu. Tentokrát mi posílá maličkatá koťátka někde na ulici. V textu stalo: objevili se tu z ničeho nic. nikdo se k nim nehlásí. Dostala jsem jejich foto zprávou od nějakých kluků, kteří je našli. 

Naše reakce byla jednoznačná: Jsme na cestě.

Po příjezdu nás zavedla k místu kde jsou. Bylo to za plotem nějakého nepoužívaného areálu uprostřed obydlené zóny. Viděl jsem kluky, o kterých mluvila jak jsou s koťaty. Přeskočil jsem plot a šel k nim. Na mladé hošíky (ne víc než 18) to byl úctyhodný výkon. Měli koťátka u sebe a starali se o ně. Koťátkům byla zima a měli děsný hlad. Dal jsem jim hned trochugelové taštičky a málem mi ukousali ruce. Asi byly hladove velmi dlouho chudáčci. 

Mezi tím co se ládovali jsem zpovídal kluky a snažil se zjistit kde mají koťátka maminku. Jeden, druhý, třetí, zpráva, hovor a měli jsme ji. Sebral jsem koťátka a jel pro ni. Uź pro mě byla připravená, takže jsem ji jen naložil a jel. 

Koťátka i s maminkou jsme ubytovali v provizorní klícce, protože museli bý ochraněni od ostatních koček a zároveň v teple a s maminkou. Dostali vše potřebné, hodně jídla a hodně odpočinku. 

Dnes jsou to podle zjištěných informaci cca 8mi týdení rošťáci, kteří mají rádi lidi, nebo alespoň nás. Jsou děsný zvědavci a zlobivci. Ale to je přesně to co být mají. Nejmenšímu říkáme Turbo, takže je pochopitelné jací jsou. Maminka i koťátka jsou moc šťastná, zahrnuta láskou a velmi dobře pečující maminkou. 
Maji svou ohrádku kam jim nikdo nechodí, mají spoustu místa na zlobení. Ti nejmenší ještě dokážou projím stěnami ohrádky,ale to za pár dní už nepůjde. 

A teď proč, jak atd. to je asi to co vás zajíma. 

Koťátka měli domov. Byly v domě nebo bytě s paní i s maminkou. Podle všeho se tam narodili. 

Jak se ocitli venku? Jenoduše. Ta „kosočtverec“ je vyhodila na ulici, protože mňoukali. 

Maminka ? Ta po nich začala plakat a hledala je, takže šla taky. 

Bylo moc fajn, že jsme tu „kosočtverec“ nepotkali osobně. To by asi nebyl příjemný rohovor. 

Dnes víme i to, že maminku musela hodne hodne bít a dokonce k tomu používat i nástroje. Jeden z nich má maminka obtiskly na nosánku. 

Ale hezky se to hojí. U nás nepoznala nic jiného než lásku a starost. Je vidět, že se jí hodně ulevilo a stale ještě ulevuje. Poprvé když jsem jí chtěl pohladit, tak začala plakat, sklonila se úplně k zemi, stáhla ouška dolu a „tak bij“ 

Na to jsem se nemohl dívat. Bylo mi z toho tak moc smutno. 20 minut jsem ji přesvědčoval, že toho se tady rozhodně bát nemusí a že se jí tady nikdy nic takového nestane a přesto mi úplně neuvěřila. Dneska je to oproti tomu výborné. Už žádné krčení, zádná stažená ouška ani pláč. Naopak, když je unavená z dětí a chce se jí spát a já jí náhodou prudím, tak mi to hezky vysvětlí. 

Ale nikdy nám nikomu neublížila. I když měla velký strach.

Spoléhá na nás s koťátkama, protože asi ze strachu neměla mlíčko a koťátka si chodí cucnout tak jen symbolicky a bylo vidět, že maminka z toho vždy byla moc špatná. 

Děcka jsou dneska výrazně silnější, na váze dvojnásobní a vše frčí jak má. Už se těší na nové domovy 

Jako každý den jsme zavaleni prací. Teď výrazně víc, protože je nutné dát dohromady na opravu a zároveň s tím samozřejmě jako na potvoru chodí jedna kočička za druhou a půlka z nich jsou „pacienti“ kteří potřebují víc péče a času. 

Jsme moc moc moc vděční za každého z Vás, kdo pomohl a přispěl, nebo alespoň sdílel a i ti, kteří alespoň drží palečky když nemají jinou možnost.

Budeme se snažit vás všechny pravidelně informovat o průběhu a dění u nás, které zároveň mlžete vidět na našem facebooku nebo ve skupině.

Mluvili jsme s kočičákama a řekli jim o vás. Odpovědi byly celkem jednohlasné: Meaoooooooow (děkujeme) Taky říkali, že když bude mít kdokoliv z vás možnost, můžete se stavit podívat, pomuckat a potřást nám ťapkama.