První ročník projektu #FCPKPomáhá. Dobročinná činnost v souvislosti se sportem mládeže. Nevyužitý potenciál široké členské základny, pro ty, kteří to opravdu POTŘEBUJÍ! Něco takového na úrovni amatérského sportu, nejen fotbalu, dlouho chybělo. A my v Přední Kopanině doufáme, že už dlouho chybět nebude! Proto věříme v rozšíření dobročinné činnosti ve sportu i mezi další fotbalové kluby nejen v Praze, ale snad i v celé České republice.
Zpráva o mamince našeho mládežníka Davida Valenty nás opravdu zasáhla. Měla těžkou autonehodu, velké zdravotní trable, a my jsme za klub chtěli pomoct jakkoli to jen půjde. Rodina sama zjistila, že nejvíce pomoci můžete ale vy, dárci. První sbírku zorganizovala již na podzim minulého roku, a my jsme si všimli, že se nedostala ke všem. A tak budeme moc rádi, když si níže přečtete Moniččin příběh, sepsaný jejími dětmi. Pokud na konci třeba i nějakou částkou podpoříte, budeme vám z celého srdce vděční.
Za klub FC Přední Kopanina a rodinu Valentových mockrát děkujeme…
Monika a její příběh.
Není to tak dávno, kdy byla naše maminka naprosto zdravá, krásná žena. Přes velmi těžké dětství, se z ní stala neuvěřitelně silná žena. Nejlepší maminka, jakou jsem si já Tereza a můj bratr David mohli přát. Byla to silná osobnost, šla přes všechny překážky života, které začali již v jejím dětství… Jako mladé ji zemřela maminka, následně babička a svého otce nikdy nepoznala, zůstali jsme tedy na její péči sami.
Nejen pro nás, ale také pro okolí byla vždy člověkem, který by se rozdal i když sám neměl. Byla pro nás člověkem s otevřeným srdcem a každému do života dokázala přinést radost.
Dne, 30. 12. 2022 se nám otočil život vzhůru nohama, kdy zazvonil telefon a bylo nám oznámeno, že naše maminka měla velmi těžkou autonehodu s kamionem, který ji v plné rychlosti bočně srazil, poté byla letecky převezena na oddělení JIP v Hradci Králové. Přivezli ji ve velmi vážném stavu, měla zlomenou pánevní kost, zlomenou klíční kost, zlomené páry žeber, propíchnutou plíci, natrženou aortu a krvácení do mozku.
Byla 3 měsíce ve vigilním komatu, po kterém se postupně probrala díky barokomorám, v nemocnici Kladno. Bojovala každý den, krůček po krůčku, i když nám lékaři ze začátku nedávali velkou naději a připravovali nás na nejhorší.
Ale zvládla to a nevzdala se. Ocitla se připoutaná k lůžku s rozsáhlým poškozením mozku. Bohužel svobodná a bez zajištění.
Po intenzivním neurorehabilitačním pobytu v Sarema Liberec, kde se poprvé skoro po roce postavila na nohy a začala více spolupracovat, komunikovat a pomáhat nám s péčí o ní, jsme usoudili, že jsme připraveni vzít si maminku do domácí péče. Podstoupili jsme další neurorehabilitaci, tentokrát ambulantní. Maminky stav a soběstačnost se opět velice zlepšil. Nyní, po více jak čtyřech měsících doma leží na klinice na Košíku, kde je ale bohužel pobyt jen na omezenou dobu a je velice nákladný.
