Komu pomůžeme?

Populace toulavých psů je v Rumunsku odhadována minimálně na 1–3 miliony, což je neskutečné číslo. V Rumunsku sice působí psí záchranáři, kteří jsou intenzivně podporovaní ze zahraničí. Ve svých azylech se starají o mnoho desítek i stovek zvířat najednou, přesto vůbec nestíhají. Vystoupit z tohoto bludného kruhu není možné výhradně adopcemi, nelze najednou adoptovat sta tisíce psů, zatímco se rodí další a další pejsci. O zmíněné množství psů se není možné reálně postarat. V hororových rumunských útulcích se nalézá běžně 500, 800 i 4 000 psů najednou.

Úmrtnost štěňat dosahuje 75 % – a štěňátka často umírají v nesmírných bolestech na zde již vymýcené nemoci, jako je parvoviróza, psinka, hepatitida, psí korona apod., nebo je zaživa sní ve státních útulcích jiní spolubydlící v kotci.

Snížení psí populace by neznamenalo jen pěkný posun ve statistice. Ale nabízí skutečnou šanci na zmenšení každodenní psí utrpení ze života, který není žádným životem.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze budou použity na kastrace pejsků v Rumunsku. Pokud se vybere větší částka, podaří se kastracemi zachránit před utrpením více psů, pokud menší, bude se kastrovat méně.

V Rumunsku sice aktuálně existuje zákon, který nařizuje povinné kastrace všech pejsků, kteří nejsou určeni k registrovanému chovu, a těch ve státních útulcích. Existují dokonce i sankce za nedodržení zákona. Realita je však taková, že se nekastruje. Tento zákon naopak způsobil někde i nárůst toulavých psů, protože chudí majitelé neochotní za kastraci zaplatit pejsky raději vypustili, než aby riskovali pokutu v případě udání. Proto naše organizace kastruje jak pejsky zachráněné z ulice, ze státních útulků, tak ve velké míře právě i pejsky z měst a vesnic, jejichž majitelé by za kastraci nikdy nezaplatili, ale současně nejsou schopni zabránit množení svých psů – často je nechávají pobíhat na volno – a v případě zdravotních komplikací spojených s porodem nebo nemocí štěňat by je nechali napospas osudu bez pomoci v bolestech.