Kniha Fragmenty Zbulingu prezentuje novou světovou filosofii Zbuling. Jedná o kulturně ekonomický systém odvozený od přírody, jenž aktualizuje význam pokroku, technologií, peněz, umění a tvoří novou podobu alternativního světa.
Kniha studuje kontinuitu biomů, estetiku oáz, ale i ekonomické podhoubí, které svět uvádí do pohybu. Na základě zbulingské filosofie je konstruován „fiktivní“ svět, kterým v knize cestujeme skrze duchaplná města budoucnosti, továrny automobilek, monumentální chrámy, lodní společnosti atd.
Zbuling jde proti globálnímu trendu kulturní homogenizace, utilitárního myšlení a veškeré člověčenstvo vede k členitosti a jinakosti (biodiverzita je metaforou kulturní rozmanitosti).
Po cestě Zbulingem kniha přichází s imperativem k probuzení společného hnutí. Účelem Zbulingu je (během následujících desítek let) přenesení v realitu. Součástí knihy je tedy i popis strategie osvobozování Zbulingu z kleští fikce a popis toho, jak jako organismus budeme fungovat. Konečným cílem je svět vykvetlé lidské přírody, který je pomocí 60 celostránkových ilustrací prozkoumán ze všech úhlů pohledu.
ÚRYVKY Z KNIHY
Teroristická” organizace, jejíž aktivita spočívá v tom, že ve čtyři ráno přijede černá dodávka k reklamnímu banneru, vypustí několik desítek dronů s přimontovanými spreji a ty během pěti minut přestříkají reklamu na předurčený obraz. Organisace útočí na polepené vodárny, billboardy u dálnic, reklamní plátna tažená přes celé fasády, i na ohyzdné nátěry prefabrikovaných chatek ničících auru duchaplných vísek. Vzhledem k technologické vyspělosti a operační rychlosti nikdy nebude dodávkový vůz lapen.
Na hranicích se sousední jazyky biomické architektury prolínají, podobně jako se prolíná jazyk pouště a tropů nářečím savany, jazyk basisty a bubeníka nářečím rytmické sekce, či jazyk jazyka a hlasu nářečím řeči. Na trojmezí slova neogotického, slova futuristického a slova skeletově konstrukčního stojí dům, jenž slova skládá do vyváženého architektonického proslovu a stává se autentickým neologismem.
Wozmo byl lupič, který prokopal tunel skrze kamennou horu, aby vykradl bankovní pevnost čnějící na vrchu. Než si kdokoli všiml, že byla banka vykradena, nechal za uloupené peníze celý monumentální tunel cechem malířů pomalovat, neb kulturní rozpuk byl jeho zločineckou signaturou. Dnes je chrámový tunel populárnější, než většina moderních galerií a Wozmo je právoplatně považován za mecenáše. Kde je tedy skutečný zločinec?
Rentgenem zbulingského myšlení můžeme ohnout skutečně cokoli, od zahradnictví až po kovové stožáry elektrického vedení, které zas mohou být kreativním hřištěm kovářů. Jen si představme mohutné
průvody litinových obrů, otrokářsky svázaných elektrickým vedením, anachronicky se ploužících přes oholená pole. Utilitum povýšeno na kulturu!
Architektura byla odmalička vychovávána k upřímnosti, tedy k co nejpravdivější artikulaci účelového jádra stavby. Tak byl například brutalismus automaticky definován budovou komisátu těžkého průmyslu a surrealismus palácem ministerstva spánku.
