Pomozte s vydáním knihy Monika Rozárka: DOTÝKEJ SE MÁMY, DOKUD JE ŽIVÁ…

Foto z tiskárny AZUS, kde se výroba knihy blíží k úspěšnému závěru. Knižní blok je připraven, čeká se na pevnou vazbu. Zatím bylo zhotoveno 50 kusů knihy v měkké vazbě pro nedočkavce. Pevná vazba bude poprvé představena na křtu knihy v Městské knihovně Loket.

Zbývá 8 dní do konce kampaně. Děkujeme všem, kdo jste nás podpořili, příspěvkem, sdílením, radou nebo jen tím, že jste vydrželi týdny číst pořád dokola o jedné knížce.

Kniha Moniky Rozárky DOTÝKEJ SE MÁMY, DOKUD JE ŽIVÁ… je působivým literárním dílem zabývajícím se smrtí a odchodem blízkých, což jsou témata stále opomíjená nejen v literatuře.Myslím, že snad na každého zapůsobí strhující upřímnost výpovědi a síla prožitku autorky. Niterně podaný příběh je nejen poutavým čtením, ale i příkladem, jak se vyrovnat s odchodem blízké bytosti, jak vědomě pracovat s odpuštěním jiným i sobě, jak přijmout smrt do svého života beze strachu a s důvěrou.

Viliam Poltikovič

Kniha DOTÝKEJ SE MÁMY, DOKUD JE ŽIVÁ… má odsouhlasenou sazbu a šla právě do tisku. Přibližné datum vydání je 10. 5. 2024. Pokřtěna bude v úterý 14. 5. 2024 ve Městské knihovně Loket. Těšíme se na vás!

Podpořte prosím vydání knihy na https://www.donio.cz/monika-rozarka-dotykej-se-mamy-dokud-je-ziva

Zbývá 8 dní do konce kampaně. Děkujeme všem, kdo jste nás jakýmkoli způsobem podpořili, příspěvkem, sdílením, dobrým slovem

Zbývá 15 dní do konce kampaně. Děkujeme všem, kdo jste nás jakýmkoli způsobem podpořili, příspěvkem, sdílením, dobrým slovem.

Celá naše existence je proměnou anebo alespoň cestou k proměně. Jedna z nejstarších knih této planety nese název Kniha proměn, protože učí člověka, jak k vlastním proměnám přistupovat, aby byly smysluplnější. Smysluplnější než je například jen pouhá destrukce, ačkoli ani destrukci nelze tak úplně vyloučit z procesů věčného proměňování, kterému tak často říkáme život. Z jakéhosi prazvláštního důvodu jsme přesvědčeni, že k životu neodmyslitelně patří také smrt. Jako by byla vepsána do lidské cesty údolím stínů už od samotného začátku – od zrození. Ovšem už to zvláštní slovo – smrt – postrádající samohlásky, k nimž je třeba užití dechu, v sobě nese náš vztah k tomuto fenoménu. Toto slovo naznačuje, že v něm již dech života není obsažen. A tím je vyjádřen nevědomý pocit, že smrt je jakési kategorické a definitivní ukončení života. Fyzického života, takže se nutně musí dostavovat otázky, zda ukončení fyzického života je také ukončením existence jako takové. A lidem, kteří jsou přesvědčeni o tom, že smrt je spíše branou ze světa vezdejšího do onoho světa, se může slovo smrt jevit jako nepatřičné. Snad by bylo daleko užitečnější vnímat tuto událost jako projev majestátu proměny. Proto se nejvyššího věku obvykle dožívají lidé se živější schopností proměny. Rigidita a zatuhlost bývá spíše cestou ke zkracování fyzického života. Smrt potom vstupuje do tohoto procesu jako proměna, jíž se už nelze žádným způsobem vyhnout.

Indiánská moudrost říká, že anděl proměny sedí po celý život na našem levém rameni. Leckdy jeho přítomnost můžeme vnímat například jako svědomí, tichého pozorovatele, ducha naší existence a moudrého rádce. Leckdy se pokoušíme zapomenout na jeho existenci, protože nás takové tiché poznání ruší při našich bezduchých aktivitách.

Tento anděl transformace je však přítomný neustále a zdá se, že když nastane čas určený Prozřetelností, anděl proměny ukončí naši fyzickou existenci, ať už jsme připraveni či nikoli. Právě proto například moudrost nagualových Indiánů učí bojovníka, aby každý den žil, jako by mohl být jeho posledním dnem na fyzické pláni.

Je poněkud zarážejícím faktem, že jsme zřejmě první civilizací, která se pokouší vyhnat povědomí o fyzickém zániku ze středu svého psychomentálního pole. Pro nemoci jsme zřídili nemocnice, kde soustřeďujeme disharmonickou energii, takže jsme de facto vytvořili ústavy, které znásobují patologickou energii. Staří a nemocní lidé už neumírají doma uprostřed svých blízkých, jelikož blížící se konec je klasifikován jako dlouhodobá nemoc. Nikoli jako přirozené ukončení fyzického života. Nemáme instituce, které zasvěcují člověka do tajemství této proměny. Žijeme, jako bychom byli nesmrtelní, takže smrt je pak vlastně jakési selhání našeho zdravotnického systému a vlastně také nás samotných…

Avšak stačí jen letmo nahlédnout do naší společné historie a ihned se setkáváme s velmi živým zájmem o fenomenologii procesů proměny. Egypt a ostatní megalitické kultury tvoří pro své mrtvé kamenné hrobky, které jim zajišťují stejnou úroveň existence, jakou disponují kameny – tedy de facto nesmrtelnost. Náboženství a rituály směřují k tomu, aby zasvětily člověka do mystéria smrti a následného stavu, k němuž je smrt branou. Když jsou lidé takto zasvěceni, jejich život se zásadním způsobem proměňuje, protože odchod z těla už nepředstavuje žádnou tragédii, nýbrž smysluplné pokračování další existence. Moudrost přírodního člověka nás učí, abychom svou mysl užili k proniknutí mystéria proměny. A přírodní společnosti mají tuto aktivitu v těžišti svého zájmu.

Také v našem euroamerickém světě navzdory naší ignoraci zažívají lidé zážitky blízké smrti, klinickou smrt, z níž si mohou odnést zážitek kontinuity a proměny vědomí. Jejich vědomí už není vázáno na tělesnou schránku, takže po svém návratu mohou zásadním způsobem proměnit kvalitu své další existence. Téměř bez výjimky všichni hovoří o tom, nakolik jim takový zážitek proměnil jejich další život. Obvykle ztrácejí systémem tvořenou a pěstovanou hrůzu z odchodu z těla. A navíc začínají vnímat a prožívat tento život jako příležitost k dalšímu učení a rozvoji svých potenciálů.

To všechno představuje výzvu k tomu, abychom k andělu transformace zaujímali daleko vědomější postoj, než jaký zaujímá naše civilizace. Zatím nejspíše především individuálně, ovšem časem se možná promění také obecný přístup. To je ostatně už pozorovatelné a také tato kniha je dokladem postupné proměny, která v těchto směrech probíhá. Přejme tedy sobě i našim blízkým, aby náš vztah s andělem proměny byl pokud možno vědomý. A tahle kniha je poctivým a hluboce zasvěceným průvodcem po krajinách, které tak často tabuizujeme.

– Pjér la Šé'z

„Kniha je pro mě trochu tajemstvím, neboť jsem ji nečetla. Avšak z vyprávění či úryvku, který jsem měla možnost slyšet, si myslím, že kniha se dokáže dotknout těch či pomoci těm, kteří si prožili to stejné, i když se jedná o osobní příběh. Ilustrovat DOTÝKEJ SE MÁMY pro mě byla trochu výzva, ale i přesto únik před každodenním shonem a taktéž trochu popuštění uzd fantazie. Ač jsem maminku z knihy neznala, i tak jsem z fotografií nebo kreseb cítila ten daný okamžik.“

O sobě: „Jsem vystudovaný grafický designer, který se již několik let věnuje dráze tatéra ve svém vlastním studiu. Ve volném čase se snažím věnovat grafickému designu, kresbě či malbě. Vždy říkám “KINDNESS IS NORMAL” nebo “LASKAVOST JE NORMÁLNÍ” a toto je první krok, jak se toto heslo může stát skutečností. Přispějte na dobrou věc, která může pomoci nebo může ukázat věci či myšlenky v jiném světle, važte si jeden druhého a užívejte si dotyků a okamžiků dokud můžete.“

Děkujeme všem 35 dosavadním přispěvatelům za velkorysé dary! Za pouhé 4 dny se vybralo již přes 40000,-- korun!

DOTÝKEJ SE MÁMY, DOKUD JE ŽIVÁ… není první knihou Moniky Rozárky. Předchozím počinem autorky je Muena: hluboké učení lásky, která vyšla v roce 2015. Tento silný archetypální příběh proměny dívky na ženu zaujal tolik čtenářů, že byl okamžitě rozebrán a v současnosti má kniha již pátý dotisk. V naší kampani je jednou z odměn, které si můžete vybrat za podporu knihy.

Autorka ke knize říká: „Příběh popisuje vnitřní prázdnotu, provázející mne životem. Přesto, že jsem měla téměř vše, mi stále "něco“ scházelo. Příběh je o strachu, bezmoci a vnitřním hlasu, který ke mně promlouvá, o hlubokém uvědomění, které vyvrcholilo mou niternou transformací a proměnou v ženu. Ale ze všeho nejvíc je o zjištění, že láska existuje a většina lidských problémů vzniká z nedostatku lásky…"

Podpořte prosím vydání knihy Moniky Rozárky DOTÝKEJ SE MÁMY, DOKUD JE ŽIVÁ… Děkujeme všem dosavadním dárcům!