Doplatíme bezbariérové auto ochrnutému vojákovi Pavlovi. Vážíme si jeho služby

Komu pomůžeme?

Pavel vypráví svůj příběh

Sloužil jsem u záchranné brigády a pak u logistiky. V armádě člověk musí počítat, že se něco stane. S čím jsem nepočítal, že se o mě pak se vším všudy nepostará.

Mám naštěstí skvělou ženu, která kvůli mně změnila zaměstnání, aby mi mohla pomáhat. Skvělou dceru – zdravotní sestru, a můj syn sám vstoupil do armády a slouží vlasti – přestože si se mnou zažil, co to taky může obnášet.

Podstoupil jsem řadu operací, ne všechny vyšly. Mám voperovaný neurostimulátor, který mi pomáhá rozptylovat chronickou bolest. Až do nedávna jsem se unesl na francouzských holích. Za pomoci speciálních dlah na končetiny, bederních pásů a fixace krční páteře límcem jsem si mohl vyjít aspoň kolem domu.

I když jsem cvičil, i když to bolí, snažil jsem se do poslední chvíle udržovat jakžtakž soběstačný. Bohužel, opotřebení ramenních kloubů a úbytek svalové hmoty mě usadily na vozík.

S manželkou jsme měli akorát čtvrt století starý vůz, z invalidního důchodu a bez státního příspěvku na obměnu nebylo, vozík se do něj nevešel. O invalidní příspěvek na auto jsem opakovaně žádal, ale nevešel jsem se do úřednických tabulek.

Sehnali jsme alespoň ojetý vůz, díky laskavosti jeho prodejce už s ním jezdím, takže se dostanu k lékaři a na rehabilitace. Spolek VLČÍ MÁKY mi pomohl dát dohromady asi dvě pětiny ceny, další dvě pětiny jsme s manželkou poplatili z naši skromných příjmů, o pomoc s poslední pětinou prosím teď  vás. 

Děkuju za Vaši pomoc.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Na doplacení bezbariérového vozu chybí 55000 korun. Kdyby se podařilo vybrat více, Pavel je využije na doplatky za rehabilitační pobyty a pomůcky. Býval by potřeboval i elektrický invalidní vozík, ale takové naděje si netroufneme dělat.