Dantovo peklo (aneb pokažené vánoce)

V týdnu jsme s Dantíkem byli opět na kontrole. Tentokrát ho čekal rengen a sono kvůli srdci a také se posilala krev do laboratoře kvůli ledvinám. Nyní už máme výsledky a přinášíme dobré zprávy.

Srdce má v pořádku a jeho stav se nijak nezhoršuje, má ho sice trochu větší a nějaké zbytnění tam je, ale vše ještě blízko hranice běžných hodnot. Tedy nic, co by vyžadovalo nějakou léčbu a budeme stav jenom dále hlídat.

U ledvin je to ještě lepší, hodnoty kreatinu v krvi klesají a z nějakých tří stovek, na kterých se poslední měsíce držel hodnoty klesly ke dvoum stovkám. Tedy výrazné zlepšení. Na dietě sice Dante bude pokračovat i nadále, pokud se jeho stav bude lepšit je šance, že bychom úplně mohli vyřadit léky.

A pokud jde o Danteho samotného, i na něm je zlepšení jasně patrné. Běhá, skáče, začíná lézt do výšek, courá po bytě, „zlobí“ a chodí si pro pomazlení. Občas už i prožene svého sphynxího „bráchu“ a nebo se v rámci hry poperou. Polehávání a pospávání omezil, stále se drží někde poblíž nás a vrátila se mu i chuť k jídlu, už ho není potřeba příliš přesvědčovat a když dostane misku většinou se do jídla pustí sám od sebe.

Pokud jsme před měsícem psali, že je živější tak dnes už mohu prohlásit, že Dante už je takový, jakého ho pamatujeme před operací.

Uběhlo zhruba 10 týdnů od operace, 5 týdnů od potvrzení diagnózy, 2 týdny od vypsání sbírky a pár dnů od poslední lékařské prohlídky. A vy se jistě ptáte, jak se se vlastně Dantíkovi daří?

Než odpovíme, chceme nejprve poděkovat všem štědrým dárcům i těm, kteří naši sbírku sdíleli dále. Vaše podpora pro nás hodně znamená.

A pokud jde o Dantíka, ten se má dobře. Poslední kontrola ukázala, že stav jeho ledvin se nezhoršuje a výsledky si drží na stejných hodnotách jako před měsícem. A ačkoliv u samotné diagnózy je šance na zlepšení spíše minimální na jeho náladě je zlepšení jasně patrné.

Je poznat, že se cítí lépe. Je zvědavější, mazlivější a i když stále hodně polehává (ne, že by před operací nebyl válenda) je zkrátka živější. Celou cestu z veteriny natahoval krk z batůžku a zvědavě se rozhlížel, při krátké návštěve v OBI měl oči navrch hlavy a nakonec jsme po cestě museli udělat i několik přestávek, aby si vyskočil z batůžku a trochu se prošel po trávě. Jen se nosit ho už prostě nebavilo.

Vrátila se mu i chuť k jídlu a jak se blíží čas krmení, nebo je v kuchyni nějak rušněji, už slídí okolo a někdy se i mňoukání domáhá své porce z konzervičky. Tu už i většinou s chutí celou zbaští, byť se občas nechá trochu přesvědčovat a první sousta musí dostat z ruky.

Další vyšetření nás čeká čeká v polovině dubna, tentokrát i s kompletní kardio kontrolou. Tak držte palce!