Výtvarka a hudba do nemocnic: na paliativní péči, dětskou psychiatrii…

V Oblastní nemocnici Kolín je práce s výtvarkou v kombinaci s literaturou! A to již od roku 2017! Náš speciální projekt tam pokračuje (a spolu se sbírkou doufáme, že bude pokračovat dlouho) – loučí se tento týden vrchní sestra, která ke svému odchodu napsala dopis s podporou výtvarky na „jejím“ oddělení i nadále:

Martina Vaculíková (dříve Pupcsiková) pracuje na lůžkovém oddělení větších dětí a na dětské chirurgii Oblastní nemocnice Kolín od roku 2017, kdy jezdila za svou osobu jako dobrovolník ilustrovat s dětmi obrázky k předčítaným vlastním pohádkám. Ty v prosinci 2019 vyšly knižně pod názvem Pohádky k dočmárání i se 150 ilustracemi od dětí z různých nemocnic a škol, vč. mnoha obrázků od hospitalizovaných dětí v naší kolínské nemocnici. Děti tedy dostaly své autorské knihy na památku a pobyt v nemocnici se jim stal netradičním zážitkem – dokonce byly pozvány na slavnostní křest knihy. S empatickou a kreativní prací Martiny Vaculíkové jsme v nemocnici spokojeni a osobně jsem nechtěla, aby vydáním knihy její práce u nás skončila a Martina k nám přestala jezdit. Společně jsme tedy vymyslely pokračování literárně-výtvarné práce v nemocnici, a to větší poměr výtvarničení k práci s texty v již vydané knize. Ta totiž v Pohádkách k dočmárání ukrývá moudrá témata navádějící děti k diskusi, zamyšlení, svěření se s potížemi. Tyto následně můžeme odborně zabezpečit a zahojit i v rámci naší lékařské péče. Pokud Martina při práci s výtvarkou přišla na závažná dětská témata, konzultovala to se mnou, personálem nebo svým externím psychologem, aby další práce její i naše na oddělení byla ve vzájemné informovanosti.

Martina pracuje spolehlivě a profesionálně. Po příchodu na oddělení se domluví se zdravotním personálem, které děti jsou schopné jak pracovat: zda kolektivně u stolu, nebo vleže v posteli, či u stolku na svém pokoji, jaká mají zdravotní omezení a tyto pokyny plně zohlední ve své další práci. Podle toho vybírá materiál, barvy, pomůcky. Pak si jde osobně navnímat děti – jejich věk, náladu, zkušenosti s tvorbou a ne/oblibou výtvarky. Podle toho s nimi pracuje a musím uznat, že dokáže nadchnout a zabavit stejně dobře děti malé, tak velké, i ty již skoro plnoleté. Stejně dobře děti školkové i děti na střední grafické škole nebo děti “nevýtvarné”, spíše technické. I náš tým učitelek při nemocnici se od ní nechává inspirovat pro svou další práci. 

Martina k nám jezdí dlouhá léta, ideální a žádoucí stav byl pravidelně 2× měsíčně. Martina k nám do Kolína dojíždí až z Kladna. Své cesty a práci u nás dlouhodobě dotovala (především cestovní náklady) a chápeme, že  to dlouhodobě není udržitelný stav. Tedy své návštěvy u nás musela poslední rok omezit na max. 1× měsíčně a někdy ani to již nevycházelo. Je smutné, že tak prospěšná práce, je závislá na finanční podpoře dárců, ale je to fakt. Nemocnice sama tyto aktivity v rozpočtu nemá, nepatří to mezi klasické zdravotnictví. A tak bych chtěla osobně doporučit projekt výtvarky do nemocnic a ústavů spolku Panda Art Stream, z. s., kde je Martina Vaculíková předsedkyní, garantem i jedním z lektorů, k podpoře dotacím, sbírkách i soukromým dárcům – komkoliv, kdo může pomoct tuto aktivitu udržet, v ideálním případě ji dostat do režimu pravidelně každé dva týdny a dlouhodobě.

Výtvarka v nemocnici je prospěšná pro dětské pacienty – ulevuje od strachu, stresu, obav v době, kdy jim není dobře, a změní jim náladu na veselou, hravou, dá jim zapomenout, že je něco bolí. Občas se nám stává, že děti propuštěné z nemocnice, si chtějí ještě domalovat, než půjdou domů a rodiče na ně musí čekat. Nebo děti, které se do nemocnice opakovaně vrací, začaly lektorku výtvarky hledat, zda zase přijde. Jeden chlapeček dokonce ve školce posílal děti do nemocnice, že se tam výborně tvoří …  To je asi největší důkaz, jak je dětem s Martiny výtvarkou v Kolíně dobře. 

Práci Martiny známe dlouhodobě a jsme s ní spokojeni, vážíme si jí za její výtvarnou odbornost, bohaté zkušenosti s prací s dětmi i osobní rysy.

S pozdravem,

Bc. Monika Matušinová

Vrchní sestra Dětského oddělení a Dětské chirurgie Oblastní nemocnice Kolín, a.s.

Přijměte, milí dárci, poděkování za Vaši podporu přímo od pacientů a jejich rodičů. Jsou to upřímné reakce, které nám chodí na e-mail, na messenger FB nebo slyšíme přímo v nemocnici. Něco z toho si prostě nevymyslíte :) … Toto píše sám život:

• Děkovný dopis maminky holčičky z dětské psychiatrie: “Musím Vám poděkovat za Vaši návštěvu. Dcera o Vás vyprávěla, když se vrátila domů. Moc s Vámi prý nemluvila, jen poslouchala, ale bylo to pro ni důležité. Říkala, že jste byla po dlouhé době člověk, který ji SKUTEČNĚ vnímal a získala jste její důvěru.  Děkuji Vám za ni.”
• Dětská neurologie: “Víte, já jsem ochrnula od klíštěte. Nesmím mít doma zvířátko, rodiče mi ho zakázali. Tak jsem si to klíště schovávala, abych měla alepsoń nějaké. Svědělo to, ale bylo docela hezké. Jsem ráda, že chodíte často, že se zase potkáme.”
• Paliativní péče: “Opravdu smím malovat? Víte, já jsem nikdy nic netvořila. Pracovala jsem v betonárce, abych uživila dceru, když jsem na ni byla sama. Vyrobíme jí spolu dáreček, až za mnou přijde, Ta bude koukat!”
• Paliativní péče: “Nemůžu přestat malovat. Smím dostat další dřevěné kolečko? Celý život jsem rád maloval a tady nemohu. To je dobře, že jste přišla.”
• Dětská psychiatrie: “Napíšeme spolu pohádku. Víš, já bych chtěl takovou o zbrani. Která ubližuje, protože se k tomu narodila, ale nechce ubližovat a neví, jak to má udělat.”
• Neurologie – doprovázející maminka: “Děkuji Vám za možnost si oddychnout. Přijeli jsme dnes odpoledne, dcera měla epileptický záchvat, odvezla nás sanitka a čekáme na výsledky. Doma mám dvě další děti, kterým po telefonu sháním hlídání. Děkuji, že jste dceru zabavila, chvilku jsem mohla vydechnout.”
• Dětské oddělení – dopis od rodičů: “Syn se vrátil z nemocnice a ve školce posílá děti, aby šly do nemocnice, že je to tam skvělé. Že se tam výborně tvoří. Syn má jít znovu do nemocnice v červnu – budete tam zase?"

• a za personál nemocnice Kutná Hora přímo foto jejich FB příspěvku:

My Vám děkujeme za podporu, kterou jste poslali nebo chystáte poslat. Pokud můžete, sdílejte odkaz dál např. kolegům v práci – cíl je ještě daleko a každý kousek pomůže. Už teď jsme s pacienty, tak aby to šlo častěji, pravidelně a dlouhodobě. Jste úžasní! 

Díky od oddělení Paliativní péče nemocnice Kutné Hory nebudeme přepisovat – ten vložíme originál jako obrázek. Patří totiž především všem dárcům!

Děkujeme! Je to Vaše!

Milí dárci, díky! Už je Vás 32 a vybralo se 32 tis Kč.

To má do cílové částky a celoročních návštěv nemocnic, které si přejí výtvarku nebo hudbu, sice ještě moc daleko, ale NOVĚ se dočkala alespoň dvě oddělení geriatrie v Thomayerově nemocnici (A2C a B1D). Byla tam legrace ;)

U společného stolu čekalo dost pacientů na vozíčkách. Malovali jsme akrylovými fixkami kamínky (bílou žulu) a pak vodovkami květy na kartony. Někdo podlehl třpytkám – ano, nejen děti mají rády třpytky. My používáme třpytky v akrylu, aby nebyl v nemocnici svinčík ;) A pak se pacienti odvázali. Jeden pán povídal: „Já bych chtěl zlobit. Dělat něco zakázaného. Třeba něco počmárat.“ „Tak jo, třeba mně“ a vyhrnula jsem si rukám a nabídla mu předloktí. To nechtěl. Tak jsem mu dala k počmárání svou botu – tu mám speciální právě na barvy. Čistím do nich palety a tak jsou pokaždé jinak barevné.  

Pán mi udělal štětcem červenou čáru na botu a byl blahem bez sebe, že mohl zazlobit. Když jsem zabalila výtvarný vozíček, přišel mi ještě znovu poděkovat za krásný den. Rádo se stalo!

I druhé oddělení geriatrie tvořilo a smálo se. Jedna paní byla cizinka, ale umění spojuje. Jiná paní měla ráda básničky a tak jsme při kreslení vymýšlely rýmy. Jeden pán byl psycholog a řekl: „Tedy jste profesionál. Že mne někdo dostane k malování, jsem si nikdy nemyslel. Hezky to umíte.“ – a protože kreslit podle sebe neuměl, vyrobil alespoň na památku kamínek pro sestřičky se srdíčkem a se jmény všech na oddělení. 

A kdy zase přijedeme? Teď nevíme, doufejme brzy. Snad sbírka i zde dovolí pravidelné návštěvy jednou za 14 dní celý rok – to je žádoucí stav. Děkujeme všem, kdo toto umožnili a umožní!

Co se stane, pokud na paliativní péči potkáte bývalého malíře obrazů? Pán leží na paliativní péči, jeho žena má berle, sama se o něj nemůže postarat, ale dochází za ním každý den. To je jeden z mála pacientů, kteří mají „štěstí“, že mají každodenní návštěvy. Když jsem ho poprvé navštívila se spoustou barev, začal plakat a proplakal celou dobu tvorby. Protože si nemyslel, že si zde ještě zamaluje.

Hovory s ním jsou milé, má kulturní přehled a vzpomíná. Proto mu připravuji „těžší úkoly“ než ostatním a rozmanité práce. Akvarel, koláž, akrylové fixy na kamínky, tempery, dřevěná kolečka s tónovací lazurou… nechce se mu nikdy přestat, bere další a další materiál Už znám i jeho ženu, několikrát jsme se potkaly, vejde a stojí opodál, aby nevyrušovala tvorbu, ale on o ní stejně ví i za zády. Je smutné, že spolu nemohou být doma, obě nemoci je odloučily, ale podpora zůstala. S panem J., který umí svůj podpis udělat koláží jsme malovali dva kameny pro manželku, na kterých bylo „modré z nebe“ a „nebe na zemi“ – protože to jí vždy nosil a teď nemůže, tak jí to alespoň namaloval. Nejprve plakal, protože měl barvy po dlouhé době a nečekal to v nemocnici, myslel si, že tvoří své poslední životní dílo. Řekla jsem mu, že se dočká ještě spousty dalších, že zase přijdu – a od té doby se těší a nepláče, raduje se.

Tedy až naposledy se na sebe trochu zlobil. Přijela jsem po dlouhé době a mezi tím ho přestala poslouchat ruka – štětec už si dělal, co chce, pampeliška se mu nevedla. Vybojoval to, ale nebyl spokojený, a já mu příště vezmu lehčí práci, aby měl jen dobré pocity z toho, co tvoří. A já díky dárcům vím, že se interval návštěv zkracuje a pan J. i další se dočkají dalšího tvoření dřív. Díky Vám! 

Přikládám zprávu z oddělení pro první dárce. To je díky Vám!

Termíny pro paliativní oddělení v Kutné Hoře se díky prvním dárcům opět začaly zkracovat. Další tvoření domlouváme již po 3 týdnech! Žádoucí je každých 14 dní a kromě Kutné Hory už čeká v pořadí geriatrie Thomayerovy nemocnice, až na ni dojde řada. Cíl sbírky je ještě daleko, i když se to trochu „seklo“, věříme, že se opět rozhýbe.

Co se u staroušků v nemocnici děje za zázraky? Díky výtvarce se rozhýbou, dojdou s chodítkem ke stolku, procvičují ruce. Každá další návštěva je vysvobození z dívání se do stropu. My zjišťujeme, jak se to od poslední návštěvy změnilo – zda ještě udrží štětec nebo už ruka neposlouchá, jak moc se pacient ještě zvedne, na co nového musíme brát zřetel ohledně pokračujícího zdravotního stavu, např. při pracheotomii, co umožňují dýchací hadičky, dát prostor, když si může ještě ulevit bez plíny … Tohle není snadné místo, to přiznáváme. Ale o to víc plníme možná poslední sny a někdy zanecháme poslední pozdravy a vzkazy rodině. Smějí se, že jsou zase jak malé děti. Opravda maluje pampeliška sama od sebe? Jako bez namočení? Hrajte si ještě!

Kolín nemocnice – tentokrát lektorka stihla dvě patra za jednu návštěvu (návštěvě dáváme tolik času, kolik je potřeba), protože i na klasickém lůžkovém i na dětské chirurgii bylo dost pacientů a žádostí se zastavit s výtvarkou. Super je, když pacienti mohou ke stolům a tvořit společně, pak můžeme z vozíku vytáhnout i temperky, štětce … a přinést z venku květy, listy … pampeliška maluje úplně sama a tohle kouzlo vždy rozzáří oči  . A pak obejít pokoje, kde se dítě nemůže zvednout z lůžka – poranění páteře, po operacích. Dětská chirurgie bývá většinou pokoj po pokoji, času je tedy potřeba víc.

Čtvrteční dopoledne tvořilo 12 dětí – materiálu bylo potřeba hodně a od všeho kousek. Černé čtvrtky, barvy, lepidla, cd popisovače … a i papírové lepenky na přichycení kanyl, aby se nevymáchaly v barvách to vše se musí zabezpečit přednostně. A na konci zanechat oddělení opět vzorně čisté , tedy i čistící prostředky/dezinfekce. Výtvarka v nemocnici se může týkat kohokoliv z nás, nikdy nevíte, kdy ji kdo ocení. 

Děkuji prvním 19 dárcům za 19 tis. korunek. Jste skvělí a podporujete důležitou činnost a radost. Cílová částka je sice ještě daleko, ale věřím, že se to po kouskách poskládá. Zbývá ještě 42 dní do konce. Nepolevujte ještě, prosím, ve sdílení whats upem, mailem nebo po sociálních sítích. Hodně lidí o tom stále neví a třeba by se rádi přidali k podpoře. Děkujeme moc! A již zítra vyrážíme zase tvořit na paliativní péči v Kutné Hoře a na dětské oddělení v Kolíně – díky Vám! Co se bude dít, dáme na FB Panda Art Stream co nejdříve. Můžete tak sledovat, kam dopadá Vaše podpora. Uvidíte konkrétní lidi a konkrétní dílka, která vytvořili. Dopad sbírky má své příjemce, kteří se na další tvorbu moc těší. A Vy jste u toho již s námi!

I díky Vám jdou konat zázraky a vykouzlit smích a spokojenost i na vozíčku nebo ve “vlastním světě” …
Dnes milá neděle s bubnováním a kytarou i tancem ve stacionáři Modrý klíč v Praze 🪘🎸
Naladili jsme  klienty stacionáře, jejich rodiče a prarodiče i zaměstnance. Rozhodně si zaslouží trochu radosti ze života a relax, mají to každodenně těžké. Vyrobenou Moranu jsme společně vynesli ven, upálili na ohni, aby už skončila zima a bylo jaro. A pak jsme společně upekli buřty.

Děkujeme.
Fotky najdete na FB Panda Art Stream

Na FB Panda Art Stream můžete průběžně sledovat práce v nemocnicích a ústavech (mimo jiné aktivity spolku), tento týden např.:

– Dětské lůžkové oddělení nemocnice Kolín a výtvarka. Jeden kluk menší, jeden ne česky mluvící, velká skoro dospělá holka těsně propuštěná z JIP …

nebo:

– Hudba s výtvarkou  i s tancem ve speciální škole v Kolíně (ZŠ, MŠ a PŠ Kolín), kde řádíme už … od roku 2017

Na FB dáváme i fotky.

Hezký den.

Ráda bych se podělila o dojmy na Vaší činnosti na našem oddělení.

Tvořivá činnost je pro pacienty, kteří jsou ve stabilním stavu a jejich zdravotní stav to umožňuje, velice přínosná, psychicky podpůrná a motivující. Mnozí pacienti si tuto činnost velice oblíbili a rádi vzpomínají na tvoření s paní Martinou. Někteří z nich tu jsou dodnes a dotazují se, kdy opět paní Martina k nám na oddělení s výtvarkou zavítá …

Jejich nadšení a jiskřičky v očích je vrací do mladých let, kdy tvořili ve školních lavicích, s dětmi, vnoučaty a pravnoučaty. Pro ně jsou takové chvíle nezapomenutelné a znamenají mnoho, co nelze ani slovy popsat.

Spousty vyrobených děl jsou pacienty s láskou věnovány svým rodinám, blízkým, či příbuzným, protože si uvědomují, že tyto výrobky z tohoto období jsou tou jedinou a poslední věcí a vzpomínkou, která tu po nich,  až odejdou do nebe, zůstane…

Rádi bychom, za kolektiv/personál zde Martinu, jako součást našeho multidisciplinárního týmu starajícího se o blaho a psychickou pohodu pacientů, měli alespoň 2× do měsíce.

Se srdečným pozdravem

Jana Ploháková DiS

Paliativní oddělení

nemocnice Kutná Hora 

(dopis 22. 3. 2024)