Hezký večer všem, 

chceme Vám všem poděkovat za Vaši pomoc a podporu. Je úžasné, kolik lidí nám pomohlo a jaká částka se vybrala. Moc si toho vážíme. Věříme, že terapie Sebastiankovi pomůžou. 

Moc Vám děkujeme!

Jako dlouholetá blízká přítelkyně se s maminkou Sebíka znám již mnoho let. Když mi poslala odkaz na tuto sbírku s tím, že konečně našla odvahu požádat druhé a neznámé lidi o finanční pomoc pro syna, byla jsem za ní moc ráda – kdyby nedodala, jak moc se stydí a jak trapně se cítí, že nezvládnou sami s manželem ufinancovat další léčbu pro syna. A to mě zvedlo k tomu, abych k její výzvě napsala ještě pár slov.

Ta slova, která nejdou na první pohled z jejího článku vyčíst. Jsou ta o naprosté, bezpodmínečné a nejvyšší lásce k dítěti, o totální destrukci plánů, snů a malování si budoucnosti od první fotky ultrazvuku miminka až po stanovení diagnózy, ale také o naprostém vyčerpání, odevzdání, přijetí, a hlavně o naději a odhodlání. Svobodná Šárka, jak jsem ji poznala, byla vzezřením krásná ženská – upravené nehty, dokonalé vlasy, nádherná postava a oblečení, které by záviděly i figuríny ve výloze. Však také módní business ji živil, stejně jako jejího manžela. Ale v duši to vždy byla ta nejčistější osoba, kterou jsem kdy poznala. Nikdy v životě neměla nic zadarmo a tato cesta z ní ukovala velmi skromnou a pokornou osobnost. Je to přítelkyně, která se ptá první „jak Ti je?“, a není to fráze. Je to ten typ člověka, který se omlouvá, že nemůže víc a stejně hledá způsob, jak by mohla. A přesně tohle myšlení a nastavení je to, které ji žene stále dál, protože to prostě nemůže vzdát. Kdyby jejich syn byl zdravý kluk, měli by s manželem krásný život, úspěšnou kariéru, úchvatné dovolené, kvalitní auta a nemuseli by se bát. Oba jsou finančně velmi zodpovědní a vždy měli dobře nastavené záchranné polštáře. Jenže „kdyby“ přišlo. To, se kterým nikdo dopředu nepočítá a nelze se na něj připravit. Maminka Sebíka, se nemohla vrátit zpět do práce, protože péče o syna je opravdu neustálá a kdo nezažil aspoň zprostředkovaně, jen těžko pojme, jak vyčerpávající ten každodenní život s malým autistou může být – i proto, že Sebík je na ni extrémně fixovaný, a jeho maminka po nocích připravuje pomůcky, studuje články a odborné texty, porovnává a probírá se mnoha podobnými příběhy ve snaze porozumět. Na dovolené vlastně nikdy nikde nebyli, odpočinek i na pár hodin neexistuje. A občas je obchází i strach. Co bude dál? Tatínek Sebíka často pracoval šest dní v týdnu při nesmyslné pracovní době, aby mohl přinést domů tolik finančních prostředků, které by pokryly nezbytné životní náklady a vzrůstající náklady na podporu léčby jejich syna. Žádná z terapií, které jejich syn absolvoval a navštěvuje, nejsou hrazené z pojištění. Všechny pokroky, které přinesly pro jejich dítě, stály v závěru mnoho sil oba rodiče, ale výsledky se postupně dostavovaly. Ovšem nyní si vyžádaly svou daň ve formě katastrofálního zdravotního stavu živitele rodiny. Jeho tělo řeklo dost. Jenže oni to nemůžou vzdát. Oni nemůžou přestat. Je to jejich jediné dítě, a jediný syn. Jako každý rodič, který miluje víc než sám sebe tu součást, co z člověka vzešla, plně přijali ten závazek, který jim osud ve formě autismu pro jejich syna nadělil. Sílu, odvahu a odpočinek jim dát společně nemůžeme. Ale můžeme jim pomoci naplnit tu naději, kterou nyní mají, díky léčebné delfíní terapii, která má vědecky podložený základ a mnoho dobrých konců po celém světě.

Žádám Vás o finanční podporu pro rodiče, kteří dali všechno, co měli a co mohli. Na konci je nečeká opalování u moře, ale nadějná pokroková léčba pro syna, kterého milují a nepřejí si nic jiného, než aby on mohl být více s nimi teď a tady.

Michala Jurák