Kniha "O odvaze a strachu, změně a bezpečí

V poslední době se v souvislosti se strachem stále víc setkávám a obracejí se na mne lidé, které trápí péče o své nejbližší. Většinou se jedná o rodiče a nebo starší lidi, kteří se obávají budoucnosti, osamělosti, závislosti na druhých. S přibývajícím věkem ubývá sil a přátel a když člověk měl jako hlavní zaměření v produktivním věku na kariéru, a ta se stala hlavním smyslem života, často nezbýal čas na sebe, na zájmy a vztahy.  Pokud o to soukromé včas nedbáme, když kariéra skončí, člověk přijde o zájem okolí, ztratí dosavadní smysl života, vztahy se naruší, děti odejdou z domova… může nastoupit strach z budoucnosti, strach z nemocí a závislosti na druhých, z odmítání okolí, z osamělosti… Nemusí se to ale týkat jen starších lidí, tyhle pocity trápí stále častěji i mladší generace.

Jako pozitivní tady vnímám to, že si lidé tyhle situace uvědomují, protože základním krokem ke změně je právě UVĚDOMĚNÍ. Kdybychom ale zůstali jen u uvědomění, k ničemu by nám to nebylo. Naopak, mohlo by to vést k ještě větším obavám a frustracím.
Každá změna, která se nám má podařit vyžaduje, abychom prošli 3 základní fáze, potřebné pro změnu.
Je to uvědomění, rozhodnutí a akce.
Bez akce není reakce a ani možnost změny.

Co je důležité vědět o uvědomění?
Uvědomění vyžaduje k sobě velkou upřímnost. Když si něco jen tak probíráme v hlavě sami pro sebe, je velmi pravděpodobně, že sklouzneme do omluv sebe samých, nedokážeme si položit zásadní otázky nebo se zasekneme u první myšlenky, která nás napadne. To první, co nás napadne je ale to, co v podstatě známe a nemusíme nad tím přemýšlet. Takže:
1. nezastavit se u první myšlenky, která nás napadne,
2. ptát se: a co ještě, a co ještě…a počkat, co vyplave na povrch,
3. nebezpečí tady spočívají v odpovědích typu nevím nebo ano, ale.
Nevím znamená, že nejsme ochotní se zamyslet nad něčím do hloubky, ať už z důvodu, že nejsme zvyklí tímto způsobem přemýšlet nebo třeba proto, že nechceme nic řešit. Někde v podvědomí tušíme, že to téma je pro nás nebezpečné a že bychom se třeba mohli dozvědět něco, co nechceme, protože si chceme o sobě udržet sebeobraz takový, jako doposud.
Jakmile uslyším ano, ale, je mi jasné, že je to jasný signál NE. Ano je jen zástěrka, která se snaží zakrýt to ne. Hledáme výmluvy a důvody, abychom si zdůvodnili svůj negativní přístup a abychom na první pohled nevypadali jako ti odmítající.

Když si uvědomíme některý z těchhle programů a vzorců, je na nás, jestli v tom chceme a budeme pokračovat.

Abych příliš nezahltila, další fáze nechám na příště. A kdo chce, může si uvědomit, jestli existuje v jeho životě něco konkrétního, co to je a rád by to změnil. K tomu můžete použít kroky neagresivní komunikace, v jedné z dřívějších aktualit nebo víc o tom na mém blogu www.casiopea.cz.

Odvaha neznamená nemít strach, nýbrž schopnost, nenechat se jím odradit.     Paul Coelho

CO JE STRACH?
Určitý strach je zdravý. A to, když se jedná o činnosti, které jsou život ohrožující. Např. jdu na pěší tůru v horách a nejsem jištěná, jsem na sjezdovce a neznám prostředí a stav sjezdovky…
Takže tady má strach roli ochraňující. Může nás chránit před zbytečným riskováním.

Je třeba odlišovat strach od úzkosti, která nemá jasné zacílení – netýká se konkrétní situace.

ALE V MNOHA PŘÍPADECH NAŠICH STRACHŮ SE JEDNÁ O SMYŠLENÉ SITUACE A JSOU TO PŘEDEVŠÍM NAŠE FANTAZIE,
které vyvolávají emoce, a to emoce negativní. A my lidé jsme mistři ve vytváření fantazii a scénářů, co všechno špatného by se mohlo stát někdy v budoucnosti nebo co by se bývalo mohlo stát někdy v minulosti.
Ve většině případů se to nestalo a nikdy ani nestane!

Dělali jste doteď jen to, co znáte a považujete za bezpečné?
Proč nezačít snít jinak?
Proč nezačít dělat to, co jsme díky strachu zatím nedělali, nemohli nebo nedokázali?

Když dokážeme fantazírovat negativně, proč nezačít fantazírovat i pozitivně?

A CO JE ODVAHA?
Statečnost, hrdinství, nebojácnost, neohroženost, zmužilost, srdnatost patří mezi ty, které můžeme vnímat pozitivně.
Riskování se může jevit někomu nebezpečně, jinému přitažlivě, zatímco opovážlivost nebo troufalost už mohou působit vyzývavě až přidrzle. Přesto to vyžaduje určitou dávku odvahy a uznání.
Mimo jiné to ovlivňuje prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, přesvědčení, která jsme přijali za svá a nášvztah a míra rizika, do které se odvážíme jít.

Odvaha je schopnost postavit se tváři v tvář vlastním pochybnostem, strachu, nejistotě, přílišnému hloubání či váhání.

Ano, rozhodnout se dělat něco, čeho jste se vy sami nebo někdo jiný někdy báli, ale přesto jste konali a konáte, a to i prostřednictvím každodenních i drobných činů.
Když se bojíme a přesto něco skutečně děláme, překonáváme vlastní obavy, nedůvěru a strach. Tím už jste udělali první krok na cestě za velkou změnou. Možná jste získali nějaké nové zkušenosti, ale také jste si mohli uvědomit, že některý Váš strach byl opravdu zbytečný. „KDYBYCH TO BYL BÝVAL VĚDĚL…“ (*-*)
Ty dobré zážitky a zkušenosti je důležité si zapamatovat, uchovat, opakovat a „recyklovat“, aby, až se zase objeví nějaký strach, jste měli z čeho čerpat. K tomu slouží např. „KOTVA“, jeden z nástrojů, metod, jak je možné oslabovat sílu strachu, které popisuji v mé knize. 

Když se to povedlo jednou, může se to povést opět.

A příště budu psát o třech základních fázích, kterými je nutné projít, aby se nám podařilo něco změnit k lepšímu, méně se bát a začít posilovat svoji odvahu..

Blog Evy Kaňákové

O tomhle píšu v knize, v manuálu, mluvíme v CD.

ÚROVEŇ I. -STRACH SITUAČNÍ ‒ bojíme se různých situací
První kategorie ‒   MINULÉ STRACHY – „CO BY SE BÝVALO MOHLO STÁT…“
Prožíváme strach, který si vytváříme jako fantazii poté, co se něco přihodilo. Už se to odehrálo, skončilo to, je to za námi, ale my se do těch situací opakovaně v myšlenkách vracíme.
Druhá kategorie ‒ BUDOUCÍ STRACHY „CO KDYBY…“
Bojíme se NĚJAKÉ situace dřív, než TA SKUTEČNÁ situace, které se bojíme, nastane. Strachu dáváme sílu a posilujeme ho tím, že fantazírujeme „CO KDYBY…“  se opravdu to „NĚCO“, přihodilo …
Třetí kategorie ‒ BUDOUCÍ STRACHY – strach z toho, co si myslíme, že MOŽNÁ bychom museli dělat někdy v budoucnu, pokud by ta předchozí situace opravdu nastala. Přestože se to ještě nestalo a nemáme důkaz, že se to opravdu stane, přesto nás strach nutí rozvíjet nesmyslné fantazie. Nesmyslné jsou nejen proto, že situace a i my, se můžeme v mezičase změnit. Nesmyslné by byly také, kdyby to „NĚCO“ a „CO KDYBY…“ nastalo a my jsme na to nebyli připravení. Když si myslíme, že by se to opravdu mohlo stát, pak je chyba jen fantazírovat a nedělat nic, abychom byli připravení.
Čtvrtá kategorie – AKTUÁLNÍ STRACH
Stalo se to, čeho jsme se báli nebo jsme se zatím ani nebáli, ale teď už opravdu něco musíme udělat a my z toho, co je třeba udělat, máme opravdu strach.

ÚROVEŇ II. STAV MYSLI – je to náš způsob myšlení.
Minulé vlastní i převzaté zkušenosti, vzorce, modely a přesvědčení přenášíme do budoucnosti a na základě toho, co se nám nebo někomu jinému přihodilo, přitahujeme zbytečný strach do svého života. Je to vnitřní stav mysli, strach, který proniká do všech oblastí našeho života. Jsou to naše myšlenky, zafixovaný způsob myšlení, je to naše zranitelnost, sebelítost, nedostatek sebedůvěry. Zkušenosti z osobní roviny přecházejí do roviny pracovní a naopak. Sem patří strach z odmítnutí, z nesouhlasu, z nepřijetí nás, z našich pocitů, názorů, Příručka k nahrávce strana 14 nápadů. Strach z neúspěchu, ale také z úspěchu. Bojíme se toho, co řeknou druzí, jak budou reagovat. Dále sem patří i strach ze závisti, žárlivost, strach vystoupit z davu, být jinými, strach ze selhání, ze ztráty image, strach ze vztahů a z jejich navazování. Bojíme se fyzického i psychického zranění. A to jak v osobním, tak v pracovním životě.

ÚROVEŇ III. ABSOLUTNÍ STRACH – NAUČENÁ BEZMOC.
Strach, který jde do naší podstaty, do podvědomí a nevědomí. Aniž bychom uvažovali, první myšlenka, která nás napadne, je:
TO NEJDE, TO NEZVLÁDNU, TO NEDOKÁŽU, TO SE NESMÍ, JÁ NESMÍM, ON, ONA, ONO, ONI TO NEZVLÁDNOU, TO NEDOKÁŽOU, NEMOHOU, NESMĚJÍ.. .
Tady je ten nejhlubší strach, který je usazený hluboko v nás, v našem podvědomí a nevědomí.

ALE ANI TO NEMUSÍ BÝT NAPOŘÁD, KDYŽ NEBUDEME JEN ČEKAT.

V mé knize „O odvaze a strachu, změn a bezpečí“ v CD, MP3 i v příručce píšu o tom, jak můžeme měnit své pohledy na to, čeho se bojíme, a přitom si uvědomit něco nového a důležitého pro sebe a využívat to dále ve svém životě.

Změna nejde rychle a neprojeví se hned. Považuji za hodně důležité toto zdůraznit. Prosím, neočekávejte, že strach z Vašeho života zmizí okamžitě po prvním přečtení, poslechu a cvičeních uvedených v knize, nahrávce a příručce. Je to proces, který každý zvládá jinak.
To, co začneme dělat pro změnu, nesmí být příliš snadné, a ne příliš vzdálené. Musí to být takové, aby to bylo pro nás dosažitelné a motivující. Abychom museli vyvinout určité úsilí, dělat o něco víc, než děláme běžně. Když budeme dělat to, co dosud a zvládneme to „levou zadní“, nic se nezmění. Je důležité a posilující, když se těšíme už i jen z malých krůčků.

Všechno potřebuje čas, a proto je důležité začínat pomalu a postupně se posouvat. Tak, jak se strach a jeho vliv postupně v našich životech vyvíjel a narůstal do své současné síly a intenzity, tak také potřebujeme čas na změnu a na postupné odeznívání vlivu strachu. Nemusí to trvat stejně dlouho, jako to vznikalo, ale žádná změna není možná ze dne na den. Naopak, každá změna vyžaduje čas a systematickou a trvalou práci a stejně tak i tahle.
Je proto třeba začít postupně měnit svůj přístup ke strachu. Začít si uvědomovat některé vlastní programy spojené se strachem, abychom je mohli měnit a abychom  dosahovali toho, že nebudeme tolik strachem ovládáni a sráženi, ale že budeme umět postupně omezovat vliv a moc jednotlivých strachů nad vlastními životy.
K tomu, aby se nám to povedlo, slouží informace v knize a v nahrávce a v nich uváděná jednotlivá cvičení.
 Jen je nutné se rozhodnut pro změnu a být vytrvalými.
Nikdo jiný to nemůže udělat, jen my sami. 
A MUSÍME VĚDĚT, PROČ TO CHCEME JINAK.

Tohle už v knize není, ale protože je TÉMA VZTAHŮ v dnešní náročné a uspěchané době často ZDROJEM KONFLIKTŮ, rozhodla jsem NASTÍNIT některé další možnosti, kdy můžete nástroje z mé knihy využít nejen ve spojení se strachem.

Nejdřív bych se sama zamyslela nad svým některým důležitým vztahem, kde si myslím, že něco není v pořádku a jestli to chci změnit. Když se nad tím zamyslíme sami, je větší pravděpodobnost, že dokážeme být k sobě i dostatečně upřímní.

Můžeme takhle řešit vztahy sourozenecké, partnerské rodinné i firemní, pracovní, zaměstnanecké, sousedské, zklamané přátelské…

Jako první krok bych použila model NEPROHRA:
Co je dobrého na tom, když můj vztah s… bude i dál pro mne špatný, nevyjasněný, nepříjemný…?
Třeba: nemusím nic řešit, vyhnu se zbytečnému možnému konfliktu, nemusím nic nikomu vysvětlovat, někam chodit, jezdit, nemusím dělat něco co nechci, mohla bych si uvědomit něco nepříjemného a to nechci, mám víc času pro sebe…Prostě nemusím nic měnit.

Co by mohlo být dobrého na tom, kdyby se ten vztah zlepšil?
Třeba: přestala bych se stresovat, zlobit se, zbavila bych se nejistot a domněnek, nemusela bych si to brát osobně, mohlo by se vyřešit hodně problémů, vyjasnit nepříjemných situací, zavládla by dobrá nálada, může to mít vliv i na zdraví nejen mé, byli bychom opět přáteli, spoustu nových možností, společné zájmy, zážitky, třeba i vliv na peníze….

Jako další krok by bylo možné použit některý další z nástrojů z mé knihy, např.  5 kroků neagresivní komunikace, Sféry vlivu, Magický čtverec, Smrtelný a posilující trojúhelník, ale i další metody.

Tak např.: Magický čtverec
umožňuje podívat se na situaci z dalších úhlů pohledu:
MŮŽU situaci řešit, ALE NECHCI – můžu k tomu mít své důvody a zamyslím se, proč nechci – vzdor, není to důležité, už jsem to zkoušela, ale k ničemu to nevedlo…
NEMŮŽU situaci řešit, ani NECHCI – tak se na to vykašlu a pustím to, neřeším…
NEMŮŽU situaci řešit, ale CHĚLA BYCH – to je velká frustrace, záleží na důvodu, proč nemůžu a jestli to nemůžu, není třeba výmluva nebo nemám kompetence a možnosti…
MŮŽU A CHCI – značka ideál. TAK ZAČNU.

Teď, abych si vyjasnila, o co opravdu jde a jak to je, použila bych pro sebe metodu 5 kroků neagresivní komunikace.

Řeším vztah třeba se svým bývalým kamarádem.
1. KROK – NEPROHRA
Co by mohlo být dobrého na tom, kdybychom zase měli dobrý vztah?
Co by mohlo být dobrého na tom, když náš vztah zůstane beze změny, nedobrý?
2. KROK – MAGICKÝ ČTVEREC
Můžu to řešit, ale nechci – proč
Nemůžu to řešit, ani nechci
Nemůžu to řešit, ale chtěla bych
Můžu to řešit a opravdu chci! (*-*)
3.KROK – 5 KROKŮ NEAGRESIVNÍ KOMUNIKACE

viz předchozí novinka a víc v knize nebo práce s koučem

Dobrý den, moji vážení šlechetní přispěvatelé,

přikládám další dárek, úryvek z mé připravované a Vámi podpořené knihy. Jedná se o 5 kroků neagresivní komunikace. K tomu, abych tuhle metodu zahrnula do knížky, mě inspiroval Marshala B. Rosenberg v knize Nenásilná komunikace, který ale píše pouze o 4 krocích. Já jsem přidala krok 5. Tuhle metodu můžete použit kdykoliv, když s někým něco řešíte, v tomhle případě ji ale uvádím jako možnost, když se chcete začít zbavovat nějakého strachu a někdo Vás začne od toho zrazovat.

První krok
vyžaduje pojmenovat situaci objektivně. Popsat co se děje, co nám vadí, co nám způsobuje konflikt…

Bojím se, že…. Nedokážu začít provádět změny, které by můj strach z… zmírnily nebo dokonce i pomohly se ho zbavit úplně a napořád a nemám inspiraci, podporu, které by mne v mé snaze udržela…

Druhý krok
 vyjadřujeme naše pocity. Tedy popis toho, jak se cítím já, co mi ta situace způsobuje, aniž bychom říkali někomu osobně, co on nám dělá – tedy: já se cítím….

Cítím se nejistě, zrazovaná, nepodporovaná, mám pocit, že jsem v té snaze sama, že to nezvládnu, nedotáhnu do konce…

Třetí krok
vyžaduje naše vyjádření co potřebujeme, abychom se cítili dobře, aby se nám to, co chceme změnit, povedlo.

Já potřebuji parťáky, kteří mne v tom budou podporovat a věřit mi, že to dokážu a že, když budu váhat, dostanou mě zpátky k mému vysněnému cíli a ke změně.

Čtvrtý krok
 po nás chce, abychom jasně řekli, co navrhujeme, aby se udělalo, stalo, pokračovalo…, abychom se /ne vlastní vinou nebo možná i vlastní vinou/nedostávali do konfliktu.

Navrhuju, abychom si vytvořili nějaká pravidla a rituály, které si společně vymyslíme a budeme dodržovat, i když třeba někdo z nás na chvíli začne pochybovat a nevěřit…

Pátý krok
co já v tomhle směru udělám nebo můžu udělat.

Stanovím kroky – plán jednotlivých činností /např. podle metody Brod viz v Nástrojích/ a k tomu i termíny, jak se posouvat směrem k žádoucí změně.

Tenhle 5. krok jsem doplnila já, protože mi to bez něj připadalo jako stěžování si a čekání, že za mne někdo všechno vyřeší, víc než skutečná práce.
Z vlastní zkušenosti a z práce s lidmi se mi ukázalo, že tenhle 5. krok je zcela zásadní. Mění úplně energii komunikace, protože ukazujeme, že jsme začali něco dělat.

Důležitá je neosobní forma, žádné souzení, odsuzování, názory, hodnocení, vytýkání, napadání, ani vysvětlování nebo obrana.
Než se naučíme neosobní formě, často sklouzáváme ke kritice, souzení a vyčítání, co druhá strana dělá špatně nebo nám udělala. To bohužel konflikt ještě více zesiluje a proto je zásadní, abychom popsali co se děje opravdu neutrálně.
PROTO: žádné „Ty mi děláš, Ty jsi špatný/á, Ty nevíš, nechápeš … Pouze objektivní, neosobní popis toho, co se opravdu děje. Je dobré si to napsat a přepisovat, s někým se poradit, dokud to opravdu není agresivní, ale musí to být jen popis situace.
K tomu ještě víc píšu v knize a taky v kapitole o Zónách bezpečí.

ALE POZOR:
Můžete si to sepsat sami pro sebe jako zamyšlení před tím, než na změně začnete pracovat, nebo popracovat na tom s někým, kdo je pro Vás v tomhle směru důležitý.
Když si Vy sami takhle těch pět kroků připravíte a vysypete je na někoho, kdo to nečeká, může to působit i jako určitý nátlak. Proto je dobré dát šanci reagovat i druhé straně, aby si mohla téma zpracovat stejným způsobem poté, co jste Vy vyjádřili svůj postoj metodou 5 kroků neagresivní komunikace.

PROTO: Nechtějte reakci okamžitě. Dejte sobě i druhé straně čas, možnost si všechno v hlavě srovnat, a aby se i druzí mohli připravit a mohli reagovat bez afektu.  Musí vědět, že reakci nechcete od nich okamžitě. Byli by vůči Vám, kteří jste měli čas si vyjádření 5 kroky připravit, v nevýhodě. Je-li komunikace možná předem, můžete dát metodu 5 kroků k dispozici předem.

A pak jen poslouchejte tak, jak chcete, aby i oni poslouchali Vás. 
Ano, vyžaduje to čas, naučit se popisovat situace neosobním, neagresivním způsobem, ale má to smysl a hodně konfliktů i vnitřních, se tímhle způsobem dá vyčistit.

K tomu ještě víc píšu v knize a taky v kapitole o Zónách bezpečí.píšu v knize a taky v kapitole o Zónách bezpečí.

Přeju krásné dny a děkuju Vám všem milym přispěvatelům, kteří mi pomáháte a podporujete mě. Dává mi to naději, že se mi podaří dotáhnout projekt k uskutečnění. Diky Vám už mám polovinu nezbytné částky, abych mohla začít pokracovat. (*_*). Ještě Vám ale nemůžu poděkovat osobně, protože do dat o přispěvatelich, dokud nebudu mit těch nutných 25 %, nemám přístup.  Vidím jen ty castky a ty jsou úžasné. Takže zatím nevím o některých kdo jste. Ale moc si vážím Vaší podpory a zapřemýšlím, jak bych Vám dík mohla vyjadrit alespoň cestou aktualit. Děkuju moc, Eva 

1. možnost – bojím se, mám strach z…
co může být dobrého na tom, když i dál budete setrvávat ve strachu z něčeho…čeho se bojíte?
např.: 
nemusím dělat nic nového a neznámého
nemusím nic riskovat
nemusím udělat chybu
nemusím…
můžu dělat to co dosud
můžu si hledat další výmluvy
můžu chodit jen tam, kde je všechno  pro mne známé a bezpečné
.......
2.možnost – nebojím se, nemám strach
co dobrého by Vám mohlo přinést,
kdybyste se tolik nebo alespoň méně báli té konkrétní situace?  např.:
mohli byste poznat nová místa
mohli byste poznat nové lidi
mohli byste se naučit něco nového
mohli byste si začít plnit neuskutečněné sny, přání
......
Neskončete u první myšlenky, která Vás hned napadne, protože to je to, co už víte. Potřebujete se dostat k tomu, co jste si ještě neuvědomili nebo nechtěli přiznat a nebo Vás to prostě jen nenapadlo.
A hledejte to, co bude pro Vás mít největší váhu, abyste se rozhodli. Je možné, že ještě čas pro změnu nenastal, ale je i možné, že tohle přemýšlení bude začátek, který Vás časem ke změně přivede.

Je to jeden z nástrojů, který popisuji v knížce a který zásadně mění náš přístup ke konečnému rozhodnutí. Z obvyklého přeskakování mezi ANO a NE, se učíme rozhodovat se na principu ANO a ANO. Hledáme to dobré na každé možnosti, která je předmětem našeho rozhodování a rozhodnutí nakonec děláme na základě toho, kde najdeme víc pro nás dobrého. Je to ale třeba procvičovat, protože zvyk je železná košile a ta se těžko svléká. (*-*)

Ráda bych dárcům poděkovala hned, jak mi prispejete, ale ke konkrétním dárcům se dostanu, až když bude připsáno 25% z cílové částky. Takže teď jen anonymně děkuju, Eva z