Maxík se narodil s onkologickým onemocněním a lékaři mu dávali pouze minimální šanci na přežití. Náš bojovník nemoc přepral, bohužel ale ne bez následků. Zůstal spastický, nožičky ho neposlouchají a bez opory nemůže chodit. Speciální ortézky by ho doslova postavily na nohy, ale v ČR tento typ není hrazen zdravotní pojišťovnou.

Maxíkův příběh

Maxík se narodil vážně nemocný. Než lékaři odhalili příčinu jeho problémů, chřadl rodičům před očima. Když se zjistilo, že příčinou je vzácné geneticky podmíněné onkologické onemocnění, juvenilní xantogranulomatoza, zahájila se okamžitě léčba chemoterapií. Ta Maxíkovi zachránila život, ale chlapeček si bohužel nese i celoživotní následky nemoci.

Maxík je silně spastický, nožičky tak ovládá špatně a bez opory není schopen chůze. Jeho rodiče pro něj dělají vše, co je v jejich silách, chodí do speciální školky v českobudějovické Arpidě, kde se mu věnují, maminka ho pravidelně vozí na rehabilitace a snaží se, aby měl Maxík co největší šanci na normální život. Maxíka ale trápí, že se mu chodit nedaří, proto by mu rodiče chtěli pořídit speciální ortézky, které by mu v tom měly pomoci. Tento typ ale není hrazen z českého zdravotního pojištění a s ohledem na vysokou pořizovací cenu si je rodiče momentálně nemůžou dovolit. Maxíkovi budou letos čtyři roky a čím dříve ortézky dostane, tím větší má šanci, že se chodit naučí.

O nemoci

Následkem juvenilní xantogranulomatozy a její chemoterapeutické léčby došlo u Maxíka k dětské mozkové obrně – pravostranné hemiparéze, a vzniku cyst v mozku. Maxík je chytrý kluk, světu kolem sebe rozumí, ale frustruje ho, že se mu spousta věcí nedaří, i když by moc chtěl. Mezi to patří i chůze, protože ho nožičky bohužel neposlouchají. Ortézky by mu pomohly jeho handicap alespoň trochu zmírnit.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze ze sbírky byly použity na ortézy firmy Pohlig Austria, navržené speciálně pro Maxíkovy potřeby, jejichž cena je 5.846 EUR. 

Díky nim by mohl samostatně chodit a mohl by se tak přiblížit svým kamarádům, prostě být alespoň trochu „normální“.