Pomoc malému Honzíkovi, který onemocněl těžkou nemocí LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ

Jmenuji se Honzíček a jsou mi dva roky . Bohužel, letošní narozeniny jsem neslavil doma ve Frýdku Místku se svou rodinou ale v nemocnici. Narodil jsem se zdravý a přesto jsem v dubnu 2022 onemocněl těžkou nemocí, lymfoblastickou leukémií, která celé naší rodině změnila život.

Najednou bylo vše úplně jinak a nikdo z nás netušil jak dlouhá a těžká cesta nás čeká.

Nejdříve se mi na kůži vytvořily červené flíčky a za několik dnů nato se mi zvětšilo varlátko. Lékaři nevěděli co se mnou je, s něčím takovým se ještě nesetkali a tak mně předepsali antibiotika a poslali mě domů. Při další kontrole mě paní doktorka okamžitě poslala na dětskou kliniku do Olomouce. Bez věcí, bez jídla jsme cestovali asi 130 km na místo a pak vše začalo. Na urgentním příjmu jsem musel dlouho čekat, pak mi dělali ultrazvuk varlátka a stále nevěděli co se mnou je. Nakonec jsem musel v nemocnici zůstat a druhý den mi dělali další vyšetření, která nic nezjistila. Paní doktorka se nakonec rozhodla zavolat pana doktora z onkologie a ten nám oznámil, že mi musí vzít vorek z kostní dřeně. Maminka nevěřila, že by to mohla být taková nemoc vždyť jsem byl vždy zdravý. Do poslední chvíle věřila v dobrý výsledek. Bohužel, výsledkem vyšetření byla diagnóza LYMFOBLASTICKÁ LEUKÉMIE.

Najednou, z minuty na minutu se nám všem změnil život. Maminka už nemohla nastoupit po rodičovské dovolené do práce a tak nám zůstal jeden tatínkův příjem. Naše rodina se musela rozdělit. O moji sestřičku se stará doma tatínek a o mě maminka, s kterou jsem velmi často v nemocnici. Léčba leukémie je dlouhá, trvá nejméně dva roky a je vyčerpávající. Od měsíce dubna už mám za sebou dva bloky chemoterapií, nyní probíhá blok třetí a pak mne čeká ještě čtvrtý. Kromě chemoterapie užívám kortikoidy a jsou mi opakovaně prováděny kontrolní odběry. Tohle vše mě stojí hodně sil, jsem unavený, náladový, nechci jíst, často pláču a maminka neví proč.

I přes všechny tyto těžké chvíle prožívám i chvíle klidu, lásky, štěstí a radosti – když mne objímají rodiče a Barunka, když si se mnou hraje zdravotní sestřička, když se dožaduji čokoládového pudingu a nebo když mě navštívili zdravotní klauni. Jsem šťastný, že mám kolem sebe tolik milujících a milých a právě proto věřím, že ten svůj boj s leukémií vyhrají. 

Tohle je můj příběh a Vám, kteří jste podpořili tuto sbírku a Všem, kteří ji ještě podpoříte moc děkuji. Děkuji za sebe i svou rodinu.